Daniel Kurucz - trenér DSK Basketball Nymburk

Jak jste si užil zápas?

Užil jsem si ho hodně, řval jsem jako tur, lítal jsem za stolkem, běhal jsem za rozhodčími…. No prostě jako obvykle, však mě znáte (smích)

Jaká byla taktika na poslední útok soupeře?

Nesmí dát trojku. Tak jsem celou dobu křičel: „Bacha tři, bacha tři ...“ ale holky byly nabité a já věděl, že ji soupeř nedá …. no a nedal.

Bylo Vás vůbec slyšet?

Asi moc ne (smích). V hale bylo nějakých dvanáct stovek diváků a všichni povzbuzovali. Byla to pekelná atmosféra. Fandili jako diví, ale korektně, to se mi líbilo.

Měl jste v zásobě i nějakou náhradní variantu pro případ vyrovnání?

Měl jsem ještě dva time outy a měl jsem připravenou akci, ze které by určitě padl koš. Z taktických důvodů si ji nechám pro sebe.

Projevila se v zápase zkušenost z minulého ročníku EuroCupu?

Já myslím, že ano. Na finále zápasu jsem nasadil Bartákovou, Huňkovou, Chomenčuk, tři hráčky z loňska, k tomu zkušenou Udoděnko a bojovnou Ursu.

Byla pro konečný výsledek důležitější první nebo třetí čtvrtina?

Třetí. My jsme ve třetích čtvrtinách zatím moc dobře nehrávali, ale tady ano. Všechny hráčky podaly zodpovědný výkon. Vyhrály třetí čtvrtinu, oni zase museli dotahovat a čas se jim krátil.

Tak málo bodů bylo dáno špatnou střelbou nebo dobrou obranou?

Obranou. Ony byly rychlé, byly všude včas, bránily opravdu natěsno. S takovou obranou se naše hráčky ještě nikdy nesetkaly. 

Jirka Havran - asistent trenéra

Mám velkou radost z vítězství, které se zrodilo po poctivé a tvrdé práci všech hráček, které byly na hřišti. Zvedl bych při tom varovný prst, našly se i drobné chybičky, a tak tréninky budou pokračovat (smích).

Kdo z hráček dělal černou práci?

Výborně zahrála Lenka Bartáková. Její přínos nebyl vidět v bodovém vyjádření, ale ona skvěle dirigovala tým a ještě lépe bránila.

Viděl jste někdy v předešlých zápasech takovou obranou od svých hráček?

Ne. I když jsme v některých utkáních také nezahráli špatně v obraně, jako například první půlka proti Nantes, ale tady to bylo po celých čtyřicet minut.

Byl nějaký krušný úsek v naší hře?

Nedařilo se nám v prvních pěti minutách druhé čtvrtiny, kdy jsme nedokázali skórovat. Zase jsme ale pracovali v obraně, a proto nás nedokázali přejet. To, že se před nás nedokázali už pak ani jednou dostat, bylo pro končený výsledek to nejdůležitější.

Víte, jak probíhal předchozí zápas Ragusa vs. Nantes, kdy hosté také v první půlce vedli a pak dostali sedmnáctibodovou nakládačku. Nebo i náš zápas v Nantes. Neměl jste strach z podobného průběhu?

Neměl. Z našich hráček vyzařovala taková vnitřní energie. Do všech činností dávaly daleko více, byly zodpovědnější.

Alena Huňková - kapitánka týmu

Je to obrovsky cenné vítězství a jsme opravdu hrozně rády, že jsme dokázaly domácí porazit. Myslím, že to byla týmová práce všech hráček, které byly na palubovce i těch, které nás povzbuzovaly z lavičky. Hrály jsme opravdu výborně v obraně, vypomáhaly jsme si tam, kde to bylo potřeba a především jsme zodpovědně plnily pokyny trenéra.

Jak tvrdá obrana od soupeře to byla?

Byla hodně tvrdá. Rozhodčí ve druhé části i připustili trochu agresivnější hru.

Takže jste obranu cítily i na těle?

Ano, jak se říká, zápas bolel. To byla jiná úroveň obrany než v domácí lize.

Kdy jste začaly věřit, že jste vyhrály?

Ještě ani teď nevěříme (smích) / rozhovor probíhal necelou hodinu po utkání před večeří/. Až po zápase. Skákaly jsme dvacet metrů vysoko, opravdu jsme si to užívaly.

Je to tvoje nejcennější vítězství v EuroCupu?

Určitě, protože jsme se na něm mohla podílet z velké části přímo z palubovky. Vloni jsme jako tým prožily nejcennější vítězství v Turecku v Ordu, ale tam jsem do zápasu tolik nezasáhla. Proto si toho dnešního cením osobně ještě trochu více.

Kde se naše vítězství zrodilo?

Když jsme ve druhém poločase vedly o deset, říkaly jsme si, že už to bude dobrý. Naštěstí se to udrželo.

Jak to působí, když se soupeř stále více bodově přibližoval a náskok se stále ztenčoval?

Není to nic příjemného, ale naštěstí jsme je ani jednou nepustily před sebe.

Jaká byla atmosféra v hale?

Hodně divoká, možná ještě halasnější než při zápase v Turecku. Jejich FanClub to hodně rozjížděl. Ale zase je to jiné, než jak se fandí v Česku. Byl to zážitek a jsem ráda, že jsem u toho mohla být... i když se přiznám, že mě moc dobře nebylo (úsměv). Zvlášť když 13 sekund před koncem vedli o dva body a útočili.

Čeho ses v ten okamžik bála nejvíc?

Že nám dají trojku s faulem nebo že uděláme nějaký hloupý faul.