Trenér Kurucz nemohl do utkání zapojit celkem tři hráčky. Míša Mocová hrála zápas s B-týmem proti Trutnovu a začátek zápasu nestihla, o drobném chirurgickém zákroku je mimo hru Lenka Šípová a lehké zhmoždění svalu si z utkání proti Namuru odnesla Alena Huňková a s ohledem na další utkání v Itálii se trenér Kurucz rozhodl nechat naši kapitánku sedět. Ani soupeř nepřijel v početné sestavě. Vzal s sebou sice ty nejzkušenější, obě Američanky, Vojtíkovou a Raškovou, ale přeci jen v poslední čtvrtině už úzká rotace přinášela problémy.

Do zápasu jsme vstoupili velice dobře. Když odmyslíme úvodní oťukávání, kdy se hrálo vyrovnaně, jsme využili zisky na půlce hřiště, získané míče po doskoku na obranné polovině a rychlým přechodem na útočnou polovinu jsme často postavili hráčky soupeře do role statistů. Za šest a půl minut jsme vedli 21:10, když se nejvíce činila Sonia Ursu, která pálila z dálky, najížděla do koše a doskakovala. Za první čtvrtinu si připsala 9 bodů, 4 doskoky, ale také tři ztráty. Právě po jedné z nich se ke slovu dostala Vojtíková a košem s faulem upravila na 21:15. Do té doby v klidu sedící trenér Kurucz už vstal a snažil se vrátit svoje hráčky zpátky do soustředění na zápas. Do konce poločasu jsme dali už jen dva trestné hody a díky tomu, že Ostrava vyhrála poslední tři minuty v poměru 9:2, byl stav po první čtvrtině 23:19.

Krátká dvouminutová přestávka na vzpamatování nestačila. Dvě Americké hráčky Canty a Butts dostály své pověsti střelců a po koši právě Butts bylo vyrovnáno 23:23. Našim hráčkám se vytratila přesnost střelby, nedávaly zpod koše ani z dálky a když se k tomu přidaly ještě ztráty a následné rychlé protiútoky hostů, nemohl trenér Kurucz reagovat jinak než oddechovým časem. To už hosté vedli 29:25 a psala se 15.minuta. Ostrava nasadila i zónu, což při absenci Aleny Huňkové bylo dobrým řešením. Time out stále ještě nezabral a po minutě byl rozdíl šest bodů v náš neprospěch a tři a půl minuty před koncem prvního poločasu dokonce sedm bodů (28:35). Po dalším time outu začaly horké brambory z popela průběžné ztráty vyhrabávat Saša Chomenčuk a Taisiia Udodenko. Pomohl k tomu i čtvrtý faul Vojtíkové, která odváděla v podkošovém prostoru výbornou práci. Saša dala v posledních třech minutách 8 bodů, své první v zápase, a skóre se téměř vyrovnalo.

Bouře v šatně přinesla své ovoce. Ve druhém poločase jsme začali ve větší míře využívat výškovou převahu v podkošovém prostoru. Navíc nejzkušenější hráčka Ostravy Vojtíková pro 4 osobní chyby musela hrát výrazně opatrněji a nebo vůbec. Skóre druhého poločasu otevřela Lenka Bartáková trojkou a když přidala Saša v krátkém sledu dva lay-upy, mohli jsme si oddechnout (45:39). Ale jenom trochu, hosté to ještě nehodlali vzdát a ve 28.minutě po dvou koších Butts byl průběžný stav 51:50. Jenže na rozdíl od prvního poločasu už jsme měli fyzicky i psychicky navrch. Probudila se Katka Křížová, po koši dala Chomenčuk a Ursu a do poslední čtvrtiny se šlo za stavu 60:50.

V poslední čtvrtině se ještě povedlo hostům rychlým protiútokem po obranném doskoku srazil rozdíl naposledy pod deset bodů (63:54). Na dva rychlé koše našich vyšších hráček Udodenko a Bakajsové, přidala čtyři body Elisabeth Pavel zpod koše a skóre vyrostlo po 4 minutách poslední čtvrtiny na 71:54. Bylo po naději Ostravy zápas ještě nějak zdramatizovat.