Když pomineme první tři minuty utkání, měl zápas předem očekávaný průběh a dospěl nakonec k očekávanému výsledku. Po první čtvrtině už byl směr vývoje zápasu jasně nalinkovaný a byl jen otázkou konečného skóre. To bylo nakonec pro Ostravu poměrně přívětivé. Podle vývoje v první polovině zápasu je konečná prohra o 19 bodů pro hosty dobrým výsledkem.

V úvodních dvou a půl minutách se náš stroj rozbíhal pomalu. Hosté dokonce vedli 8:4. Po time outu našeho trenéra se obraz hry otočil. Začali jsme ve velkém využívat výbornou střelbu z perimetru, v obraně jsme se opírali o dobrou hru Tee Taylor a Moniky Hamplové, která opět nastoupila v základu s úkolem znepříjemnit život nejlepší hráčce soupeře Young. Kromě produktivní střelby (poměr úspěšnosti střelby z pole 73,3:41,7) jsme využívali i rychlý přechod do útoku a kombinační hru. Podobný obrázek byl k vidění i ve druhé čtvrtině, kdy jsme přidali další tři trojky. Rozdíl ve skóre se vyhoupl až na 25 bodů, i když do hry zasáhly kromě Míši Mocové a zdravotně indisponované Lenky Šípové všechny hráčky.

Od třetí čtvrtiny posílal trenér Kurucz do hry hodně kombinované sestavy, které spolu příliš ani netrénují. Díky tomu se přeci jen trochu otupila ostří v útoku a také v obraně. Navíc ostravské hráčky našly v šatně zapomenutou odvahu a především v posledním hracím období zkoušely atakovat náš koš střelbou z dlouhé vzdálenosti. Zatímco v prvním poločase měla Ostrava pět střelců, na konci jich bylo osm. Do pozice druhého nejlepšího střelce se posunula i díky dvěma trojkám Klára Vojtíková a kromě dvou tradičních opor Dušanić a Young se stala třetí dvoucifernou střelkyní hostů. Na naší straně bylo dvojciferných střelců více: Huňková 14, Bortelová 13, Kuster 12 (za 12 minut), Šikšniute a Taylor po 11 a do listiny střelců se nakonec zapsaly všechny hráčky. Své první dva body při premiéře v ŽBL si připsala také Míša Mocová.