Na naše ženy čeká náročný začátek nového roku. Ve čtvrtek od sedmi večer se poměří s týmem Orduspor v rámci play-off Eurocupu a hned za dva dny budou hostit úřadujícího vítěze Euroligy 2015 družstvo ZVVZ USK Praha v domácí lize.

„Bude to hodně náročný rozjezd po vánočním volnu, ale všechny hráčky se vrátily do tréninkového procesu zdravé, a jak jsem mohl pozorovat na všech trénincích, jsou v dobré náladě i kondici,“ potěšilo nejvíce trenéra týmu našeho kouče Dana Kurucze.

Tří ze čtyř hráček, které strávily Vánoce mimo republiku, jsme se zeptali na několik otázek. Ve zpovědnici se ocitly Litevka Egle Šikšniute, která strávila na cestě slabé tři hodiny a dvou Američanek Theairry (Tee) Taylor a Jessici (Jess) Kuster, jejichž cesta započala už na Nový rok a včetně časového posunu trvala skoro dvacet hodin.    

Kdo na Tebe čekal doma na letišti?

Jess: Čekala na mě mamka. Bylo super ji vidět po tak dlouhém letu.

Tee: Na letišti na mě čekala mamka s tátou a můj pejsek.

Kdy je hlavní den oslav Vánoc v tvé rodině (zemi)?

Egle: V Litvě slavíme Vánoce 25.prosince, protože většina lidí je katolického vyznání.

Co jste jedli při slavnostní večeři / obědě?

Egle: V předvečer (24.12.) jíme podle tradice převážně ryby a pokrmy z hub. V hlavní den Vánoc pak máme kachnu nebo krůtu.

Jess: Vánočním jídlem je u nás obvykle šunka, makarony,  brukev,  čokoládové sušenky a zmrzlina.

Tee: Máme krůtu, šunku, makarony, sladké brambory,  zeleninu a karamelový dortík 

Kupovala jsi dárky svým blízkým v ČR nebo až doma?

Egle: Některé dárky jsem koupila tady v Čechách, nějaké až v Litvě. V Česku jsem nakoupila „Bohemia crystal“ skleničky. Český křišťál je u nás doma velmi známý a ceněný. 

Jess: Dárky jsem nakoupila v USA, byly to věci, co si moji blízcí přáli po celý rok.

Tee: Dárky jsem koupila jak v Česku, tak v USA… více asi doma. 

S kolika kamarády ses potkala během vánočních svátků?

Egle: Během těch několika volných dní jsem potkala spoustu členů rodiny, kamarádů a známých, bylo těžké si najít čas sama na sebe.

Jess: My jsme uspořádali u jednoho kamaráda takovou sešlost a tam jsem se potkala snad se všemi svými kamarády. Povídali jsme si, co se u koho odehrálo za ty čtyři měsíce, co jsem byla pryč.

Tee: To byl tak krátký čas, že jsem ho většinu trávila se svou rodinou.

Co byla jejich nejčastější otázka?

Egle: Nejčastěji se mě ptali, jak to tu v Česku chodí, jaké jsou kulturní odlišnosti a jestli je čeština těžký jazyk.

Jess: Asi nejvíce otázek byla na to, jak si to v Česku užívám, jak se mi tu daří a v čem je život v Česku odlišný od života v Rumunsku.

Tee: Ptali se mě převážně, jak se mi tu daří, a také jestli jsem v pořádku po zdravotní stránce. 

Ze kterého dárku jsi měla největší radost / jsi byla nejvíce překvapená?

Egle: Pro mě nejsou dárky na Vánocích to nejdůležitější, ale oceňuji a vážím si toho, jaké úsilí a kolik času vybírání dárku věnovali.

Jess: Nejlepším dárkem pro mě bylo to, že jsem byla alespoň na pár dní doma.

Tee: Největším dárkem bylo to, že jsme se sešli celá rodina a prožili spolu vánoční čas.

Věnovala ses během volných dnů basketbalu (s míčem nebo bez něj)? 

Egle: Vždyť to byly dva týdny volna! Jasně, že jsem trénovala, protože jsem nechtěla ztratit kondici, kterou jsem získala za celou dobu od srpna loňského roku. 

Jess: Trénovala jsem. Basket pro mě hodně znamená a nemohu ho na tak dlouhou dobu uprostřed sezony hodit za hlavu. Hodně jsem běhala, abych byla připravená na naše nadcházející velké zápasy.

Tee: Převážně jsem byla v posilovně a taky jsem trénovala střelbu.

Odjíždělo se ti z domova snadněji před začátkem sezony nebo teď po Vánocích?

Egle: Oba odjezdy jsou těžké. Poprvé jsem nevěděla, kam jedu a co mě čeká. Nyní bylo zase těžké opustit rodinu, když jsem s nimi strávila tak málo času.

Jess: Nikdy není lehké opustit domov. Odlišné bylo jen to, že jsem teď neletěla do neznámého.

Tee: Myslím, že o trochu těžší bylo odjet teď po Vánocích. Rodina mi tady moc chybí a nebylo vůbec jednoduché je po tak krátkém čase zase opustit.

Pociťovala jsi již na sobě abstinenční příznaky basketbalu? Těšila ses na zápasy?

Egle: Měla jsem toho doma hodně na práci, hodně věcí jsem chtěla stihnout, takže jsem ani neměla čas pociťovat nějaké abstinenční příznaky. Na zápasy se pochopitelně těším, hlavně na utkání s Ordusporem, protože s nich můžeme přepisovat dějiny nymburského basketbalu. Kdybychom se dostali do TOP 8, to by byl pro Nymburk i pro mě osobně obrovský úspěch. 

Jess: Žádné abstinenční příznaky jsem necítila, ale nemohu se dočkat, až zase začnou zápasy.

Tee: Basket hraju celý svůj život, takže desetidenní pauza byla pro moje tělo příjemná. Na zápasy se ale těším vždycky.