Jessicu lákalo po Středoevropské lize zkusit o úroveň vyšší soutěž a kývla tak na nabídku Nymburka, potažmo na nabídku startovat v poháru Eurocup. Po čtyřech měsících jejího pobytu v Česku jsme se Jess zeptali na její zkušenosti s životem v Česku, s českým basketbalem, zda rozumí češtině,....  

Proslýchá se, že pro svůj příchod do Nymburka rozhodovala i nějaká nebasketbalová skutečnost. Je to pravda?

Hrála jsem proti Nymburku v rámci zápasu CEWL a moc se mi líbilo, že městem, ale také i kousek od haly, protéká řeka. Voda je pro mě hodně relaxační a řekla jsem si, že kdybych někdy dostala šanci hrát ve městě, kterým protéká řeka, šla bych do toho. Proto, když nabídka hrát v Nymburce přišla, chopila jsem se jí a neváhala jsem.

Sehrálo nějakou roli, že jsi hrála proti Nymburku utkání v CEWL?

Ano, z části mě to uklidnilo faktem, že jsem už v Nymburce byla a viděla město i halu, což mi trochu pomohlo překonat nečekaná překvapení, která nově příchozí hráč často musí prožít.

Potýkala ses s nějakými problémy při příchodu do Nymburka?

Neměla jsem žádné vážné komplikace, snad jen běžné problémy se zapamatováním si nových spoluhráček a jejich jednotlivých herních stylů.

Co je tvůj osobní cíl v Nymburce?

Jaká je česká liga?

Česká liga je „hustá“ (smích). Překvapilo mě, že některé zápasy jsou o tolik těžší než jiné.

Jak jsi sama spokojená se svým přínosem týmu?

Máš odehráno hodně minut. Je tvoje nasazení podle tvých představ nebo by sis raději někdy už odpočinula?

Jsem tu jen proto, abych hrála basket. O tom, kolik minut dostanu na hřišti, rozhoduje trenér a já bez výhrady budu na hřišti tak dlouho, abych byla platnou hráčkou svého týmu.

Na hřišti působíš klidně. Rozčílila ses někdy během utkání?

To je hezké slyšet. Když jsem byla mladší, bylo jednodušší přečíst během hry mé emoce. Letos jsem se párkrát na hřišti naštvala. Vím ale, ať se stane cokoliv, musím se nad to povznést a nenechat mluvit emoce do své hry. To by rozptylovalo moje soustředění a to není určitě dobře.

Eurocup byl jedním z rozhodujících faktorů tvého angažmá v Nymburce. Jak se ti líbí tahle soutěž?

Líbí se mi. Je to velmi vzrušující a napínavá soutěž. Baví mě testovat sama sebe v náročné lize, a to je to, co mě na basketbale těší.

Je to tvoje druhé zahraniční angažmá. Byla jsi na něj lépe připravená než vloni?

Neřekla bych, že bych byla lépe připravena, řekla bych spíš, že jsem se připravila jinak. Více jsme se zaměřila na některé své chyby ze svého prvního profesionálního angažmá. V létě jsem se proto hodně věnovala práci s míčem (tzv. Ball Handling) a zkoušela jsme snad tisíc variací na řešení clon a pick and rollů.

Přenesme se od basketbalu k civilnímu životu. Co ti pomáhá v životě daleko od rodné země?

Poslouchám hodně hudbu, abych zaměstnala svou mysl, zatímco se věnuji svým koníčkům, jako například psaní.

Přivezla sis z USA nějaký talisman, oblíbenou hračku nebo něco, co ti připomíná domov?

Přijde mi to trošku zastaralé (smích)… ne, ne mám s sebou plyšového psa, který se mnou od mých jedenácti let všude cestuje. Je to takový kousek domova na cestách.

Co ti nejvíce chybí?

Ráda objevuji nová místa, takže pravděpodobně mi chybí jen komfort vědění. Pokud se rozhodnu jet na nějaké místo, chci rozumět lidem a jazyku, kterým hovoří.

Jak složité je rozumět česky?

Rozumíš trenérovi, když mluví při zápase česky?

Naučila jsem se pár slovíček, na která se „chytnu“, ale celkově nerozumím.

Kolik českých slov ses už naučila?

Nejsem si jistá kolik přesně, ale bohužel ne moc. Většina lidí mluví anglicky, takže mě to ani nenutí se učit česky.

Trénujete jednou maximálně dvakrát denně, co děláš ve zbytku času?

Už se mě na to ptalo mnoho lidí, ale já nemám ponětí, jak nebo čím se mi daří „zabít“ tolik času. Možná tím, že mě hodně baví „dělat průzkumy“. Když mě něco zajímá, snažím se jít opravdu do hloubky daného tématu, nad kterým pak trávím několik hodin denně klidně i čtyři, pět dnů.

Během reprezentační přestávky jsi měla tu na návštěvě rodiče. Co jsi jim ukázala?

Rodiče tu byli na týden. Vzala jsem je do Prahy, na Staré město s orlojem, na Pražský hrad, na plavbu lodí, na Žižkovskou věž, i do nákupních středisek a do mnoha malých kaváren, na které jsme při procházkách natrefili. Moc si také užili jízdu metrem a vlakem.

Jaké jsou tvoje nejčerstvější zážitky ze života v Česku?

Moje nejnovější zážitky ze života v ČR jsou lidé. Nikdy jsem vlastně nepotkala s lidmi, jako jsou Češi. Češi jsou odlišní od lidí žijících třeba v Texasu. Zdají se mi být trochu chladní, ale možná je to tím, že s nimi netrávím více času a že si nemůžeme tolik popovídat.

Egle v rozhovoru říkala, že chcete navštívit i okolní města jako Vídeň nebo Berlín. Už se to povedlo?

Byla jsem s ní na několika místech. Navštívily jsme na začátku sezony Vídeň, pak jsem byla v Německu v Braunschweigu a nedávno jsem navštívila Milán.

Potkala ses s českou kuchyní?

Měla jsem hodně českých jídel. Jedla jsem hodně vepřového masa na různé způsoby s různými omáčkami.

Jaký druh sportu kromě basketu máš ráda?

Když jsem byla mladší, závodně jsem běhala. Teď to jednak ráda sleduji v televizi, ale i se aktivně běhu věnuji, především pro udržení mé kondice během léta.

Máš nějaké oblíbené číslo?

Jaké je tvé oblíbené zvíře?

Co je na opačném pólu oblíbenosti?

Jakou máš oblíbenou květinu?

Jakou jednu věc by sis vzala na pustý ostrov?

Vzala bych si rostlinku aloe vera, kterou bych mohla používat jako balzám pro ochranu před spálením.