Jak se naší 192 cm vysoké pivotce hrály tři čtvrtfinálové zápasy vám prozradí sama.

Rozhodně nebyla jednoduchá, jak by se podle výsledků mohlo zdát.

Který zápas byl klíčový?

Asi ten první, kdy jsme prohrávali skoro celé utkání a v závěru jsme vývoj skóre otočili. To bylo určující pro celou sérii. Přesvědčilo nás to, že na Brno máme a od té chvíle jsme byli na koni.

Co si pamatuješ z druhého utkání?

Skoro nadlidský výkon Míši Stejskalové, která ale ve třetím utkání už byla hodně unavená nejen fyzicky, ale i psychicky.

Jak jsi vnitřně nadšená, že jsi byla u toho, když Žabiny i díky Tobě nezískají medaili?

Já to neberu tak, že jsem já nadšená, že Brno nebude mít medaili. Jsem ráda, že v tom semifinále jsme MY. Brno mělo těžkou sezonu a podepsalo se na nich, jak široký měli kádr.

Byli jste rádi, že jste dostali Brno jako čtvrtfinálového soupeře?

Nakonec asi ano. Pochopitelně jsme je nemohli podcenit, je to stále silný soupeř.

Během sezony to vypadalo, že by to mohl být i Trutnov. Jak by to bylo s tímto soupeřem, se kterým máme vzájemné zápasy 4:0?

Trutnov by pro nás byl také těžký soupeř a zrovna před chvílí jsme si s holkama říkali, že ve světle právě skončené série s IMOSem možná i nepříjemnější.

Takže jste byli nakonec rádi za Žabiny?

Ono se to po sérii, kterou jsme vyhráli, hezky hodnotí. Před tím to bylo těžké říct, jen jsme při takových otázkách krčily rameny. Teď si říkáme, že je to dobře, že to byl IMOS.

Dostala jsi možnost v základní pětce nahradit Jacintu…

Já si myslím, že slovo nahradit není úplně na místě. Džej se nahradit nedá, je to hráčka, která je trochu jinde a nemůžeme se srovnávat. Já jsem ráda, že jsem roli snad splnila. Musím ale také říct, že s Waltií se hraje dobře. Ona na sebe strhává tolik pozornosti, že člověk je tam úplně sám a dobře si může chodit pro útočné doskoky skoro nepozorovaně.