Odehráli jsme dobře první čtvrtinu a tím to skončilo. Přišel úsek, kdy jsme udělali dvě, tři nesmyslné chyby, kdy jsme soupeři hodili míč do ruky a pak jako bychom tu nebyli. Nutno říct, že domácí ve druhém poločase hráli výborně. Půjčovali si míč, dávali volné střely a kombinačně se jim velmi dařilo, ale my jsme jim to usnadnili až moc. Nejvíce mi vadilo, že jsme ve zbytku utkání byli příliš odevzdaní. Mám pocit, že by si hráčky svoje minuty měly více zasloužit a měly by se o ně poprat trochu víc.

Time out jste si bral už po minutě s půl druhého poločasu. Co bylo důvodem?

V poločase to bylo o 13, a tak jsme si řekli, že zkusíme dobře úvod druhého poločasu, stejně jako na začátku zápasu. Ale bylo to úplně obráceně. Dva lehké koše, nevracení se v obraně a najednou to bylo 6:0 a připadalo mi, že zápas pro nás skončil. Bohužel ani při time outu se mi nepodařilo holky znovu nastartovat, naopak domácí si začali hodně věřit. Veronika Bortelová výborně řídila hru, rozdávala balón volným hráčkám a ty proměňovaly. Ona byla jednoznačně nejlepší hráčkou. A co obdivuji, že i za rozhodnutého zápasu byla stále obrovsky aktivní a ukázala mladým hráčkám, jak se má hrát i za rozhodnutého stavu.

S rychlostí našich mladých hráček. Já jsem přijel s lehkou nemocí a asi jsem ji na hráčky přehodil. Chvílemi to vypadalo, že jsou nemocné ony, protože v situacích, které bychom měli stíhat i s basketbalově lepším soupeřem, jsme propadli.

Začátek zápasu nám nevyšel. Neustále jsme si říkali, že soupeře nesmíme podcenit, že budou dobře střílet, že budou bojovat pod košem, že se jako Strakonice budou snažit vytlačit naše hráčky zpod koše. Opravdu se o to snažili a dělali to hodně tvrdě. Velice často zakončující Waltii přistrčili do zad, ale rozhodčí připustili tvrdou hru. Časem jsme se s tím srovnali, začali jsme také hráč ostřeji.

Předně nasazení, které bylo zpočátku nedostatečné. Zkrátili jsme vzdálenosti od hráče s míčem a najednou neměli tak volné střely. V útoku jsme se lépe uvolňovali bez míče a mohli jsme si lépe přihrávat. Přihrávky šly do otevřených pozic, ze kterých jsme ve druhém poločase dávali koše. Ve druhém poločase jsme hráli i rychle dopředu. Připravovali jsme se na rychlý protiútok soupeře, ale nakonec jsme jich měli více my.

Pomohl nám i zlepšený doskok ve druhé půli?

Ano, pomohl nám dobrý doskok v útoku. Nedávali jsme jim šanci na rychlé přenesení hry, protože každý doskok si museli pracně vybojovat.

Dnes hrály všechny hráčky dobře, dobře hrál celý tým. Po výborných přihrávkách se prosadily nakonec kromě Moniky Verlíkové všechny hráčky. V rychlých protiútocích se neztratily Anežka Skokanová ai Veronika Rybová. Líbili se pivoti – Iva Peklová výborně bránila, výpomáhala v obraně byla rychlá v přechodu do útoku. Dobře si vedla Naďa Salačová, které týmy jako VŠ Praha docela „sedí“. Monika Hamplová dobře ubránila Satoranskou a pak i Elhotovou, která přes ní už nevystřelila.

Co jste změnil ve hře před druhým poločasem?

Vsadili jsme na rychlost. Do sestavy jsme zařadili tři rychlé hráčky – Skokanovou, Bortelovou a Mišurovou a také hbitou Peklovou. Po doskoku jsme se snažili o dlouhou přihrávku na vybíhající hráčky a několikrát to přineslo přečíslení a koš. Úvod druhého poločasu hosty zlomil definitivně. V poslední čvrtině to byl už jen, jak říkají v Americe, „garbage time“, kdy se utkání jen dohrávalo

Do zápasu jsme nastoupili dobře, dokázali jsme využívat dobré příležitosti ke střelbě, v obraně jsme si věřili a docela jsme to zvládali. Pak se to z nějakého důvodu začalo kazit, nestíhali jsme a nůžky se rozevíraly.

Myslím, že se naplno projevila kvalita obou družstev. Hrát proti Nymburku je velice těžké, mají dlouhé hráčky pod košem. Musíme vypomáhat a pak ještě vybíhat na perimetr a je to hodně složité.

Nástupem do třetí čtvrtiny. Ve druhé jsme trochu ztráceli, ale pořád to bylo hratelné, kdybychom bránili a hráli rychle dopředu, tak bychom to možná zvládli lépe.

Co vám říkal trenér při time outu, který jste si vzal už po půl druhé minutě třetí čtvrtiny?

Kladl nám na srdce, abychom nenechali domácí rozehrát, ale my jsme je bohužel nestíhali na nohou.

Potěšil vás alespoň dílčí osobní úspěch nejlepší střelkyně družstva?

Nepotěšil. Byla bych raději, kdyby se ke mně někdo přidal.

Jsem ráda, že jsme vyhráli docela vysokým rozdílem. Počet inkasovaných bodů ukazuje, že naše obrana byla velice dobrá. Druhý poločas byl jednoznačně lepší, hodně jsme si půjčovali míč. Jak soupeř dole zdvojoval, my jsme dokázali najít volnou hráčku a hlavně jsme střelecké pokusy docela proměňovali. Myslím, že se zápas lámal už ve druhé čtvrtině, kdy jsme ujeli na třináct bodů a to asi rozhodlo.

Nebyli úplně koncentrovaní a mysleli jsme, že to přijde samo,… což se nikdy nestane.

Já už tak rychlá nejsem, to jenom tak vypadá (smích)… no ale potěší to … takže děkuji za pochvalu.

Dneska se hrálo dobře všem hráčkám a bylo to vidět.

Určitě je. Protože se nehraje žádná nadstavba, je každé vítězství je důležité. Domácí zápasy nesmíme vypustit.

S druhou ano, se začátkem moc nebyl… to ale asi slyšeli všichni v hale.

Ve druhém poločase jsme hráli hodně v pohodě. Začala se nám dařit střelba a pohoda v útoku se promítla i do obrany. Působili jsme svěžejším dojmem. Na hřišti byl vidět velký výškový rozdíl pod košem, což se prokazovalo během celého zápasu. Pod košem prostě neprošli.

Když Véra (ortelová – pozn.) dala trojku a další trojkou jsme to utrhli na deset. V tu chvíli se soupeř položil a už se nevrátil jako v Praze. Oni vypadali odevzdaně my působili čerstvěji.