domácí tým se musel obejít bez dlouhodoběji zraněné Veroniky Rybové, to už bylo jasné dávno před zápasem. Horší bylo, že druhou Veroniku Bortelovou zahnala do postele angína a antibiotika. Také soupeř byl oslaben o jednu ze svých tří klíčových hráček, 195 cm vysokou pivotku Stankovič. Díky tomu se ještě více zvýraznila naše výšková převaha pod košem.  

První čtvrtina byla jako z říše snů. My jsme si snili svůj růžový sen, kdežto pro soupeřky to byla noční můra, snad odraz blížícího se Halloweenu. Neuplynulo ani 90 vteřin a už jsme vedli 8:2. Hosté ještě snížili na 8:6, ale pak naše obrana začala dělat divy. Za šest a půl minuty dovolila Maďarskám dát jen šest bodů, donutila je k pěti ztrátám a zavřela jednu z klíčových hráček Parks na nula bodech. Navíc naše obrana byla natolik čistá, že hosté nestáli ani jednou na čáře trestných hodů a my jsme si připsali jediný faul za čtvrtinu. V útoku jsme dirigování skvělou Lenkou Bartákovou bušili na obranná vrata hostů s takovou intenzitou, že do koše padal jeden míč za druhým. Činily se především obě Američanky, když Jessica Kuster sama nastřílela více bodů než celý tým Pécse dohromady. Na svých 14 bodů však potřebovala pouze 7 střel – dvojky 5/5, trojky 1/1, TH 1/1. Osmičku bodů přihodila Tee Taylor, na což spotřebovala 5 pokusů.

Do druhého poločasu postrašil trenér Kurucz soupeře současným nasazením obou opravdu dlouhých pivotek Egle a Saši. Po minutě a půl druhé čtvrtiny byl stav 40:14. Solidně zaplněná hala včetně fanoušků, kteří den před tím absolvovali trip do Slovinska, se dobře bavila. Ke skvělé atmosféře v hale dopomohla nejen výborná hra našich děvčat, ale také vystoupení cheerleaders z taneční školy Easy Dance, jejich vystoupení počastovali fanoušci upřímným potleskem a pochvaly se tanečnice dočkaly i na facebooku. Naše hráčky stále předváděly vynikající souhru jak na perimetru, tak mezi podkošovými hráčkami a soupeř byl bezmocný. Bylo ale jasné, že v takovém tempu náš tým nemůže hrát celou dobu. K mírnému polevení došlo ke konci druhé čtvrtiny, trošku podobně jako proti Hradci. Stále to však stačilo na vítězství ve čtvrtině, byť už to bylo jen o 2 body. Hostující hráčky se přeci jen trochu zlepšily v úspěšnosti střelby z pole, byť v této činnosti jsme si stále udržovali dostatečný náskok. Naše úspěšnost střelby z pole byla 58,3%, Pécs se dostala jen na 44,8%. Největší rozdíl byl ve střelbě za tři body. My jsme dali pět z deseti, soupeř měl střelbu 5/0. Lépe jsme na tom byli i v dalších statistických údajích: doskoky 18/13, ztráty 6/9, asistence 13/8, a na počtu bloků (3/0) bylo vidět, že na palubovku nastoupila Saša Chomenčuk. Celkově jsme nastříleli 51 bodů a to je na druhou nejvyšší evropskou soutěž velice dobré číslo.

Třetí čtvrtina byla o poznání vyrovnanější. Naše hráčky se však poučily ze zápasu s Hradcem a nedovolili o trochu hůře sehraný závěr prvního poločasu přesunout i do druhé půlky utkání. Hosté sice hned na úvod zazlobili dvěma trojkami po sobě. My jsme se však mezi ně alespoň vklínili dvoubodovým košem Egle po ztrátě Doriny Zele. Rozdíl ve skóre pak dobrých pět minut kmital mezi dvaadvaceti a dvaceti body, aby se půl minuty před konce vyhoupl až na 25 bodů. Poslední tři body čtvrtiny však dali hosté z trestných hodů, když využívali našich pět týmových faulů. Už podle počtu osobních chyb (v první čtvrtině 1, ve třetí 7) bylo jasné, že hosté po přestávce přeci jen zvýšili tlak do koše a s přibývající únavou se zvyšoval počet nedovolených zastavení jejich útočné aktivity.

V poslední čtvrtině se rozdíl zpočátku pohyboval na dvaceti bodech a více. Pak ale Dorina Zele, další opora týmu, chytla slinu a za poslední desetiminutovku zdvojnásobila svých devět bodů z prvních třech čtvrtin. Byla to právě Dorina, která prolomila magickou dvacetibodovou hranici rozdílu. Naše soustředění s vidinou bezpečného náskoku přeci jen trochu opadlo, za poslední čtvrtinu jsme si připsali 6 ztrát. Hosté se nakonec dostali do pouze jedenáctibodového manka. Dnes excelentní Lenka Bartáková si nechala zlatý hřeb svého vystoupení na samotný závěr. Po vyhození Jessici Kuster zpod koše 11 sekund před koncem utkání se Lenka prohozením míče za zády zbavila protihráčky Szücs, dodriblovala k trojkovému oblouku a přes bránící Dorinu Zele vystřelila míč na koš. Jako oslavná fanfára doprovodil let míče ke koši závěrečný klakson utkání. Síťka se zavlnila a míč jí proklouzl jako namydlený. V hledišti to jen zahučelo, Dorina smutně rozhodila rukama směrem ke střídačce, další hráčka hostů v záklonu hlavy spočítala zářivky na stropě a naše hráčky s údivem zvedli ruce na znamení upřímného obdivu. Rozesmáté hráčky v bílých dresech na palubovce i na střídačce si pak mohly vychutnat skandované „Holky děkujem, holky děkujem….“ A že bylo za co děkovat. Výborná hra se musela divákům líbit a jednoznačné vítězství bylo naprosto zasloužené. Tak snad příště zase s o trochu plnější halou…