DVAKRÁT ČTVRTÉ = ÚSPĚCH
„Já jsem byl před lety s dorostenkami USK druhý. Prohra ve finále je smutná. Být ale čtvrtý, to je ještě horší. Postupně ale každému dochází všechny souvislosti a pohled na to samé umístění se mění,“ říká s odstupem času skoro dvou měsíců trenér, zároveň manažér týmu Daniel Kurucz. „Spousta lidí mi říkalo: Vy jste byli čtvrtí, to je super úspěch… a já jim postupem času dával za pravdu. Vždyť vloni jsme byli jedenáctí a zachránili jsme se jen tak tak. Pochopil jsem, že to je úspěch, když navíc ještě všechny hráčky podaly maximální výkon,“ dodal Kurucz v průběhu rozhovoru, který zalistoval ve vzpomínkách na nedávno skončenou a pro nymburský ženský basketbal vpravdě historickou sezonu.
Jste spokojený s umístěním týmu v sezoně 2014/15?
Jsem nadšený, jak jsme zvládli celou sezonu. Nebylo to jen čtvrté místo v ŽBL, ale také čtvrté místo ve Středoevropské lize (CEWL).
Kterého umístění si ceníte více?
Cením si obou čtvrtých míst. O chloupek více umístění ve Středoevropské lize, protože zde byla konkurence opravdu velká. Ale i čtvrté místo v lize je velký úspěch. Je třeba připomenout, že jsme skončili v minulé sezoně na 11. místě. Začali jsme skoro z ničeho, s žádnými diváky a skončili jsme se solidní návštěvností při vynikající sérii se zkušeným Trutnovem. Je mi trochu líto, že jsme neudělali našim fanouškům ziskem medaile větší radost.
Zápasy s Trutnovem jste si užili…
Je to tak. V CEWLu jsme na úkor Trutnova postoupili do Final Four, ten nám to ale vrátil v zápasech o ligový bronz.
Byla poslední série s Karou Trutnov vyvrcholením sezony?
Byl to skvělý závěr sezony. Po zápase jsem nemohl jinak, než poděkovat všem hráčkám za maximální výkon. Trutnov měl v posledním zápase o chloupek více štěstí a lepší kondici. V sedmi dnech se hrálo pět zápasů, oba týmy toho měly plné zuby, ale obě dvě strany obrovsky bojovaly. Nakonec rozhodla jedna daná nebo spíše nedaná šestka nebo neodpískaný útočný faul ve cloně.
Nabízí se otázka, do jaké míry ovlivnila konečné umístění absence Jacinty Monroe, která odcestovala domů a už se nevrátila?
Tým byl postavený, aby pod košem v základní pětce operovala dvojice: 198 cm vysoká pravoruká Waltiea Rolle a 196 cm vysoká levoruka Jacinta (“J“ – čti džej). Iva Peklová, která ji nahradila, bojovala, hrála výborně, ale není prioritně střelec. Díky tomu chyběly body “J“ ale také soupeř daleko více mohl zdvojovat Waltii pod košem. “J“ výborně střílela ze střední vzdálenosti a nebylo možné ji nechat beztrestně volnou. Měli jsme dvě akce high-low připravené přímo pro dvojici Waltia – Jacinta. Aniž bych jakkoliv snižoval výkony ostatních hráčů, myslím si, že kdyby tu “J“ byla, měli bychom na krku medaili.
Byl jste na Jacintu Monroe naštvaný, že vlastně nechala tým ve štychu?
Byly to rodinné potíže s maminkou a to asi člověk nemůže být naštvaný. Kdyby odjela jako Guillermo Diaz před několika lety z Nymburka, byl bych naštvaný fakt hodně.
Byla v době, kdy odešla možnost připsat na soupisku nová hráčka?
Proč jste to neudělali?
Těch důvodů bylo více. Jednak byla reálná šance, že se po vyřešení problémů do Nymburka vrátí. Nebyli jsme za toho předpokladu doplnit další hráčku na soupisku, protože nebyly volné jiné hráčky než Američanky. Kdybych k naší sestavě získal ještě jednu „neevropskou“ hráčku, nemohla by kvůli kvótě hrát Taylor nebo Rolle a to by vlastně nic neřešilo.
Čím Vás uplynulá sezona obohatila?
Zjištěním, že jsme schopni hrát na mezinárodní úrovni v rámci poháru CEWL. S družstvy Rumunska, které aspirovaly před sezonou na Euroligu, byly zápasy velice kvalitní z hlediska naší předvedené hry. Děkuji za to, že jsme mohli CEWL hrát.
Sezona mi ukázala, že věk není rozhodující a jak moc záleží na kondici a sebevědomí. Ano, mluvím o Veronice Bortelové. Když před lety přišla po mateřské, řekli jsme si, udivíme… a vidíte, teď je kapitánkou reprezentace na ME.
Kdo, podle Vás, udělal největší pokrok z hráček, které jste měl k dispozici?
Líbilo se mi, s jakou vervou hrála Veronika Rybová. Nebyla to náhoda, ona je na tréninku neobyčejně poctivá, díky tomu se zlepšuje. Hrála aktivně za béčko, chtěla hrát a podávala dobré výkony. Kvitoval jsem, jak za to vzala Iva Peklová, když odešla “J“. Byly zápasy, které rozhodla.
Co považujete za vrcholný zážitek sezony?
Takové momenty byly dva. Poprvé, když jsme vyhráli první zápas nad Žabinami v Brně, protože jsem nikdy s dospělými v Brně nevyhrál. Naposledy to bylo s dorostenkami v roce 1997. Druhý pocit absolutního štěstí přišel, když jsme Brno vyřadili. To byl historický mezník pro český ženský basket. Po více než dvaceti letech, kdy vždy získali nějakou medaili, je poloamatérský Nymburk vyřadil.
Bojoval jste v sezoně i s něčím jiným než je taktika nebo nemoci hráček?
S naším „poloamatérismem“ ve smyslu smluv s hráčkami. Profesionálními hráčkami byly jen Mišurová, Taylor, Rolle a za svého pohybu v Nymburce Monroe. Veronika Bortelová byla na mateřské dovolené a zbytek byl buď pracující nebo studentky. Když měly někdy zkoušku, třeba tři dny nepřišly na tréninky, protože se na ni připravovaly. Na čtvrteční tréninky v Nymburce někdy dorazilo jen šest hráček.
Trénink nebyl vaší jedinou starostí?
Nebyl. Kromě přípravy hráček jsem musel shánět peníze nebo dělat řidiče ve svém autě, které sloužilo i jako týmový mikrobus. Myslím, že se mi oboje povedlo. Ze všech cest jsme se vrátili v pořádku a nikomu nic nedlužíme.
Jaké jsou plány pro příští sezonu?
Pochopitelně bychom rádi v ŽBL vybojovali svou první medaili. V mezinárodní konfrontaci chceme udělat krok nahoru a zkusit druhou evropskou soutěž FIBA Eurocup. Tím úplně prvním úkolem, kromě finančního zabezpečení chodu týmu, bude vytvořit nový kádr hráček.
Krátké zprávy
Kalendář
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | |||
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
26 | 27 | 28 | 29 | 30 |