Po dvou špatných zápasech na Slovance a proti Brnu, to byl z naší strany to nádherný zápas. Vůbec to nechápu…. Zasloužili jsme si vyhrát za bojovnost, ke které se přidalo i štěstí. Domácí byli obrovskými favority a možná díky tomu jsme hráli bez psychického tlaku.

Dvaapadesát bodů na poločas je pro vás velké číslo…

To je to, co nechápu. My jsme v minulém zápasu na domácích koších, kde střílíme, kde trénujeme, za celý zápas dali 51 bodů a dneska za poločas 52. Čím déle se věnuji trénování ženského basketbalu, tím méně tomu rozumím (smích).

V čem jste byli o tolik lepší?

Padalo to… Zázračný útok… Procento střelby bylo výborné a poměrně slušná obrana k tomu. Třicet šest bodů za poločas bylo „v plánu“. Předpokládal jsem, že ubránit Nymburk na 70 bodů povede k úspěchu.

Byl nejkrizovějším okamžikem na vaší straně, když Nymburk stáhl na 65:68?

Ano, měl jsem strach a už jsem trochu vidět ten katastrofický scénář. To bychom si ale za dnešní výkon nezasloužili. Naštěstí v tom okamžiku padly zase nějaké střely z větší vzdálenosti. Tím jsme překonali akutní týmový stres, který už pomalu vítězil nad našimi hráčkami.

Jak moc chyběla domácím Rolle?

Ani jsem si nemyslel, že to bude pro ně až tak velká komplikace. Je to hráčka, která je profiluje. Dává dost bodů, má doskoky a špatně se přes ni střílí.

Nejprve bych chtěl pogratulovat soupeři k zaslouženému vítězství. Hrál dobře. Zároveň bych chtěl poděkovat divákům, že přišli v hojném počtu a mrzí mě, že jsme jim k Vánocům nenadělili vítězství.

V čem byl největší rozdíl mezi soupeři?

Strakonice měly výbornou střelbu a my jsme naopak s úspěšností střelby měli problém. Tím, že jsme netrefovali, se ještě více znásobila nepřítomnost Waltie Rolle. U ní jsme zvyklí, že v zápase má deset až patnáct doskoků a naše nepovedené střely pochytá. Díky její nepřítomnosti vznikala díra pod košem i na obranné polovině, kam soupeř dokázal efektivně najet a dávat body. Na její nepřítomnost se nechci vymlouvat, protože jsme věděli, že v tomto zápase jí budeme postrádat.

Druhým našim problémem bylo pokrytí dvou střelkyň soupeře – Vrančić a Kastanek. My jsme se na ně připravovali, ale vymyšlenou obraně na ně jsme nedokázali ve vlastním zápase aplikovat.

Velké těžkosti jsme měli na doskoku. Odražené míče měly Strakonice, jakoby chtěly více vyhrát než my, bojovaly. Jejich pivoti hráli na hranici pravidel především ve clonách. Ukázalo se pravidlo, že když děláte faul při každé akci, tak se odpíská jen něco. Rozhodčí však zápas neovlivnili, my jsme se tvrdému trendu nepřizpůsobili.

Mohla mít trochu vliv na utkání i desetidenní pauze od posledního zápasu?

Liga je poznamenaná tím, že USK hraje jen jeden zápas, ale ještě více tím, že se nehraje nadstavbová skupina. Bohužel jsme museli dvakrát odložit zápas se Slávií. Určitě to bylo dlouhé volno, které nás vyhodilo ze zápasového rytmu. V první půli to vyplulo na povrch, až teprve druhý poločas jsme byli schopni soupeři konkurovat. To však není žádná omluva, že jsme měli osmý tým tabulky porazit.

Kde byste našel rozhodující moment zápasu?

Když pominu první poločas, tak rozhodující moment nastal ve čtvrté čtvrtině, kdy jsme se přiblížili na rozdíl tří bodů. Při našem útoku byl odpískaný útočný faul Ivy Peklové ve cloně. To mi přišlo trochu směšné. Možná to faul byl, ale soupeř se podobných prohřešků dopouštěl beztrestně často. Strakonice z protiútoku daly dvojku, a když za chvíli přidaly ještě trojku, bylo po zápase.

Do zápasu jsme šli s pocitem, že nemáme co ztratit a zkusíme zabojovat. To se nám povedlo skvěle už od začátku. Z vybudovaného náskoku jsme pak těžili až do konce. Nejpronikavější zlepšení přišlo v útoku. V několika posledních zápasech se nám stěží podařilo nastřílet více než padesát bodů a dneska se nám povedlo jít přes sedmdesát.

Dokonce přes osmdesát…

Říkám přes 70, protože jsme si v šatně řekli, pojďme dát více jak sedmdesát. A vyšlo to…

Jak vás Nymburk překvapil nedůraznou obranou v prvním poločase?

Opravdu, jsem čekala celkově větší agresivitu domácích i větší nasazení. Když se k tomu přidala naše solidní střelba především v prvním poločase od všech hráček, zápas byl náš.

Obávali jste se za stavu 65:68 o výsledek?

Já jsem v té době byla na hřišti a moc jsem to nevnímala. Na palubovce nestíhám přemýšlet, jestli se bojím nebo ne.

V první polovině utkání jsme měli problémy všude – v útoku, obraně, na doskoku. Všechno to na sebe navazovalo. Když jsme nedali koš, chyběl nám doskok a už se útok valil na nás. Špatně jsme řešili clony, odstupovali jsme od střelců soupeře v momentě, kdy to nebylo možné a naopak. Chyběla i lepší komunikace.

Jak moc vám chyběla Rolle?

Chyběla moc, protože 15 doskoků na zápas je cítit. Většinu odražených míčů, které měly soupeřky, by pochytala Wal. Zápas by vypadal úplně jinak.

Za stavu 65:68 už moc nechybělo k vyrovnání. Jak by to ovlivnilo zápas?

Myslím, že by utkání dostalo jiný směr. Bohužel jsme se nedostali do vedení a chvilkový útlum jsme zaplatili několika koši Strakonic.

Co bylo pro celkovou prohru důležitějším momentem, první poločas nebo zmiňované nevyužití jít před soupeře ve čtvrté čtvrtině?

Klíčový moment byla právě ta čtvrtá čtvrtina. Kdybychom zakončili ještě jeden útok košem, asi by se otočil vývoj zápasu v náš prospěch.

Co jste říkala na střelbu hostů?

Dneska jim opravdu padalo. Pokud se týmu daří střelecky, věří si daleko více a střílí hned z protiútoku z první trochu možné pozice a ty body pak přibývají rychle.

Proč jste se ve druhé polovině nedokázala prosadit ještě nějakou střelou z perimetru?

Strakonice změnily obranu při cloně a více si mě hlídaly. Po cloně u mě zůstaly obě hráčky a já jsem musela místo střelby rozehrát.

V obraně jsme spolu nemluvili a přišlo mi, že soupeřky chtěly více to vítězství než my. Především v prvním poločase jsme se nevraceli do obrany, dělali jsme hodně individuálních chyb. Špatně jsme se na zápas soustředili. Hodně nám chyběly doskoky.