Pak trenéra Kurucze napadlo, že by mohl připravit pro děvčata nějaké odreagování od neustálého „házení na koš“. Při pohledu na brány, které se krčily v tělocvičně u zadních stěn, padla volba na házenou. „Házená je daleko podobnější basketu, ať už obranou, přihrávkami nebo i driblinkem. Myslím, že je to lepší model než třeba volejbal nebo fotbal,“ řekl Dan Kurucz.

Brány byly na místě, teď bylo jen potřeba opatřit míč. Ve skladu by se sice dal najít míč přímo na házenou, ale pro lepší pobavení padla volba na speciální měkký pěnový míč s vystředěným těžištěm. „Aby byla legrace, vzal jsem míč, který se neodráží v úhlu, nelétá přesně rovně,“ smál se v předtuše věcí příštích kouč Kurucz.

Když po úvodním rozběhání začal trenér posouvat branky na malý fotbal na koncové čáry, zavládly lehké až větší rozpaky u všech hráček. Některé se i trochu mračily. „Když začal trenér připravovat branky, myslela jsem, že budeme hrát fotbal a to není zrovna můj šálek kávy a myslím, že holek taky ne,“ vysvětlila rezervovaný pohled Veronika Bortelová a pokračovala: „Když přišel s házenou, překvapil asi úplně všechny. Myslím, že házenou na tréninku nikdo nehrál.“  Pro benjamínka týmu Danielu Hlaváčovou to však novinka nebyla. „Házenou jsme hrávali na trénincích v Kolíně, hodně o letních přípravách, i párkrát v Hradci,“ zavzpomínala na dobu nedávno minulou Daniela. Také Saša se přiznala k určitým zkušenostem: „Když jsem byla na škole v Portugalsku, tam jsme se věnovali všem sportům, tedy i házené.“ Tee ani Jess se s házenou potkaly jen jako divačky a to ještě jen zřídka.

Pak trenér představil míč. Když ho koulel po palubovce, míč nepravidelně zatáčel a skoro se vracel zpátky, vyvolalo to překvapení na tváři hráček. Největší smích vzbudil, když jeho odraz při úderu kolmo k zemi nesměřoval zpátky do ruky. hráčky si určitě představovaly, jak skvěle se s ním bude asi driblovat. Ještěže házená SI na driblink a kroky tak moc nepotrpí. Saša Chomenčuk kvitovala ještě jeho měkkost. „Když byl tak měkký, nemusela jsem se bát žádného zranění,“ oddechla si Saša.  

Mač, kdy se hrálo do deseti gólů a poražené družstvo za trest muselo uklidit brány, mohl po krátkém vysvětlení pravidel o driblinku, krocích a brankovišti, začít. Při prvním kontaktu s cik-cak odskakujícím míčem, který nelétal přímo, se čím dále tím více ozýval smích. Bylo jasné, že přihrávka je o mnoho lepší než bouchání o zem. Už se rozjížděly první útoky. V brance za tmavé byla zpočátku Egle Šikšniute a za bílé Daniela Hlaváčová. Především u Danči bylo při pohybu v brankovišti vidět, že zkušenosti s házenou má. „Mám ze všech sportů nejraději míčové hry a myslím si, že je všechny zvládám na nějaké základní úrovni,“ potvrdila Daniela.

Hra plynula za stálého smíchu, ale v solidním tempu. Výbornou střelbu ukázala Egle Šikšniute. „U ní je to jednoduché, když je tak velká. I když před ní někdo stojí, v pohodě střílí přes něj,“ stěžovala si s úsměvem Daniela coby brankářka. Koutky rtů otočené nahoru, to byl nejčastější výraz tváří všech hráček i trenéra, který kvůli lichému počtu doplnil družstvo bílých. „Byla to fakt zábava a bylo to dobré školení v driblinku. Když člověk zvládne driblovat s tímhle míčem, tak s basketbalovým to je už jenom sranda,“ smála se Jessica Kuster. „Nejvíce jsem se radovala, když jsem dala gól,“ přidala se Tee Taylor. „Líbily by se i občas takové vsuvky, ale chápu, že když se hraje v režimu dvou zápasů za týden, že to nejde,“ chápala také spokojená Daniela Hlaváčová.     

„Jsem rád, že byl dnešní trénink taková zábava. Po těžkém nedělním zápase jsme potřebovali odlehčený trénink. Myslím, že to děvčata bavilo, že si vyčistily hlavu a do dalších dvou zápasů, které hrajeme ve čtvrtek a pátek, půjdeme s dobrou náladou,“ očekává trenér Kurucz.

Fotografie najdete ve fotogalerii  .