Kateřina Zavázalová, brzy šestadvacetiletá rozehrávačka, začínala s basketbalem v devíti letech v Sokole Hradec Králové a až do začátku letošního léta mu byla věrná. Do ligy zasáhla poprvé v roce 2008 ve svých osmnácti letech. Ve dvou zápasech proti USK Praha strávila na palubovce celkem dvaadvacet minut. Postupem času minuty přibývaly. Nejvydařenější sezonou byla ta, ve které Sokol Hradec Králové získal své první stříbrné medaile, tedy sezona 2014/15. Její čas na palubovce přeskočil třicítku a zaznamenala také nejvíce bodů - 368. Po odchodu Dariny Mišurové se právě Katka v předminulé sezoně stala první rozehrávačkou v sokolském družstvu. V minulé sezoně minuty i body trochu poklesly, protože více příležitostí ve hře dostávala Gabriela Andělová, ale stále to byla Katka, která hrála rozhodující minuty svého týmu.

Na konci srpna však Kateřina Zavázalová, jako hráčka Nymburka, bude o svou pozici na palubovce „bojovat“ s Veronikou Bortelovou, Lenkou Bartákovou nebo Eliškou Mircovou, ale už dnes nám Katka poskytla první interview.

Katko, proč jste se rozhodla odejít po tolika letech z Hradce pryč?

Nebylo to snadné rozhodování opustit svůj mateřský klub, který je pro mě srdeční záležitostí, ale mám věk na to, abych vyzkoušela něco nového. Myslím si, že je čas se posunout někam dál. Lákají mě nové výzvy. 

Co vás vedlo k tomu, abyste si vybrala Nymburk?

V Hradci mi chyběla mezinárodní konfrontace. V Nymburce se hraje Eurocup, je tam skvělé zázemí, hrají tam i výborné hráčky.

Pokud by se neozval Nymburk, přestoupila byste jinam ať už v rámci české ligy nebo zahraničí?

Jednou z variant bylo zůstat v Hradci, ale můj agent aktivně hledal v zahraničí. S některými zahraničními kluby jsem jednala, ale nechtěla jsem se hrnout do zahraničí za každou cenu. Prioritně jsem chtěla vyzkoušet Eurocup, jenže na zahraniční hráčky jsou kladeny vyšší nároky. Požadovali zkušenosti z mezinárodních zápasů a to bylo mínus, na kterém jednání ztroskotala.

Pomohl vám někdo s rozhodnutím kývnout na nabídku Nymburka?

Ohlasů jsem slyšela dost pro i proti. Vyslechla jsem si je, ráda vnímám názory jiných, ale závěrečné rozhodnutí je z mé hlavy. Je to můj vnitřní pocit.

Na konci minulé sezony se v médiích objevila určitá kritika vaší hry z úst vedení týmu. Pomohlo to k vašemu rozhodnutí změnit dres?

I kritika ke sportu patří. Sezona je dlouhá a přijde i čas, kdy herní forma vypadne. Ale určitě to neovlivnilo mé konečné rozhodnutí.

Jak moc byli překvapení z vašeho rozhodnutí v mateřském klubu?

Ono se to na konci minulé i předminulé sezony čekalo. Bylo otázkou času, kdy se devadesátý ročník v Hradci rozuteče. Hrály jsme spolu již několik let a někdy přijde čas, kdy tým potřebuje obměnit a získat novou energii.

Zjišťovala jste si od svých bývalých spoluhráček, třeba Lenky Bartákové nebo Dariny Mišurové, jak to vypadá pod nymburskou poličkou?

S pár hráčkami jsem se bavila, ale konkrétní otázky nepadly. Dala jsem na to, jak se tým jeví zvnějšku. Jaké má zázemí, jaké tu hrají hráčky a že hrají Eurocup. Myslím, že každá hráčka vnímá situace jinak. Co někomu vadí, mě může vyhovovat… Jestli to bylo správné rozhodnutí, to se uvidí po určité době.

Hlavně zkušenosti. Na pozici jedna a dvě bude v Nymburce mnohem větší konkurence, než byla v Hradci. I trénink s  Verčou Bortelovou nebo Lenkou Bartákovou bude mít větší náboj. A jen porvat o své minuty je zkušenost, která se mi v dalších letech může hodit. 

V jednom rozhovoru jste říkala, že máte za cíl táhnout extraligový tým. To se v Hradci v podstatě povedlo, ale v Nymburce se to společně s duem BB (Bortelová, Bartáková) zdá jako cesta opačným směrem…

Zkusila jsem si v Hradci roli lídra, a v Nymburce je to nová výzva. Verča je jasná jednička, se kterou se poměřovat asi ani nemůžu, ale zápasy a tréninky s ní budou pro mě takovou celoroční soukromou školou basketbalu. Zkušenosti nejen ze spolupráce s výbornými hráčkami, ale i start v evropské klubové soutěži by mě měly posunout dál při budoucím hledání třeba zahraničního angažmá. V zahraničních klubech si vyberou rozehrávačku, která už takové zkušenosti má.

Zajímalo vás, jaký herní prostor můžete v Nymburce dostat?

Ano, padla o tom řeč. Nejdu do nového klubu s vizí, že každý zápas odehraju třicet minut, konkurence je vysoká. Vím, že se o minuty budu muset porvat.

Při dominanci Veroniky Bortelové by mohla být vašim „nepřítelem číslo jedna“ Lenka Bartáková…

(úsměv) Doufám, že budeme stále kamarádky. Kdybychom spolu bojovaly, bude trpět tým, nefungovala by týmová chemie a to by nebylo dobré. Každá máme své silné stránky a pokud je spojíme a budeme se navzájem doplňovat, tak by to mohlo fungovat.

Od roku 1999 hrajete v hradecké sokolovně. Jak těžké je to loučení?

Velice těžké. Když se teď pohybuji v prostorách haly, dolehne na mě nostalgie. Vím ale, že tam nemohu být věčně. Až přenesu váhu dopředu, bude to úplně v pohodě. Tím, že jsem nezačala s Nymburkem ještě fungovat, je to stále čerstvé.

V Hradci nikdy nebylo moc zahraničních hráček. Myslíte, že vás mohou cizinky v Nymburce něčím obohatit?

Nejsem žádný stydlín, abych se bála mluvit v cizím jazyce. Když bude pak člověk s cizinkami v každodenním kontaktu, pomáhá to k osvojení jazyka.

Ano, mám radost. Je to hráčka, se kterou jsem v Hradci strávila tři roky, seděly jsme vedle sebe v šatně. Máme dobrý vztah po herní i lidské stránce. Nebude špatné, když poprvé do nové šatny nepřijdu sama.

To se moc netěším. Bude to asi pěkný zápas s dávkou nostalgie. Možná budu i trochu nervózní. Nevím, jak mě s Křížou přijme hradecké publikum. Snad pochopí, že to k profesionálnímu sportu patří. Svoje srdce dám do boje za Nymburk, i když jsme srdcem stále Hradečanda. Hradecké Lvice budu sledovat, budu jim fandit, ale v zápase s Nymburkem ne!