Romana Ptáčková – trenérka Sokola ZVUS Hradec Králové

Poprvé jsme letos chytili začátek zápasu, ale jinak mi to připomínalo závěr utkání, které jsme letos odehráli v Nymburce v základní části. Zápas dospěl do podobné koncovky a oba zápasy skončily stejným bodovým rozdílem.

Čím jste zápas drželi ve vyrovnaném a v prvním poločase dokonce vítězném módu?

Dneska to bylo doskakováním. V počtu takto získaných míčů nebyl takový rozdíl jako v jiných zápasech a soupeři se také v prvním poločase nedařilo střelecky. Myslím, že jsme toho mohli využít lépe. Náskok byl osm bodů, ale dvakrát jsme si nechali dát koš s faulem… ale úplně zbytečně. To Nymburk dostalo zpět. Vyšel jim výborně začátek třetí čtvrtiny a pak se to překlopilo.

Hrál Nymburk jinak, než jste byli připraveni?

Ne, hrál, jak jsme předpokládali. Tým táhly dvě hráčky, dvě osobnosti Veronika Bortelová a Jessica Kuster. Obě jsme nepokryli, jak jsme si představovali.

Co vám chybělo, abyste dotáhli zápas do vítězného konce?

Výkon více hráček. Dnes opět nezahrála naše střední rozehrávačka. Kdyby se ona alespoň částečně vyrovnala Veronice Bortelové, mohlo se utkání vyvíjet jinak.

Není to pro ni až příliš náročný úkol?

Není, ona toho je schopná.  

Daniel Kurucz – trenér Nymburka

Hradec dnes nastoupil s větším odhodláním pro doskoky a pod košem se mu dařilo. Po první čtvrtině měl soustu útočných doskoků a výrazně nás porazil celkově na doskocích. V první čtvrtině to bylo 17:9, v poločase 29:12.

Jak se to mohlo stát?

Stalo se to, čeho jsem se trochu obával. Příliš jsme se po vystřelení soustředili na míč místo toho, abychom se zaměřili na odstavení hráče soupeře. Hradec chodil skákat ve čtyřech hráčkách! Nahoře zůstala jen Zavázalová a ostatní skákaly. My jsme na to jakoby nebyli připravení.

Byl to tedy nový prvek hry Sokola?

Nebyl, my jsme si o tom říkali, holky věděly, jak si s tím naložit, ale nedělo se to. První poločas vyhráli hosté hlavně díky tomu, že měli výborné doskoky.

Trápily nás pouze doskoky?

Nebyly to jen doskoky. My jsme se nemohli trefit, byť jsme měli i volné pozice, nedokázali jsme dát koš… Mínus pět v poločase byl výsledek pro nás ještě lichotivý.

Zdálo se, možná to bylo jen větší aktivitou Hradce pod košem, že soupeř byl více nažhavený...

V prvním poločase do toho dal soupeř více energie než my, a proto také vedli.

V čem jsme se ve druhém poločase zlepšili?

Ve druhé polovině jsme podstatně lépe brali na záda, hráli jsme i tvrdší basket. Poměrně rychle jsme se dostali do vedení o sedm bodů. Už to vypadalo, že se bude utkání vyvíjet jednoznačněji v náš prospěch. Na úvod poslední čtvrtiny jsme udělali tři fauly, z čehož byl jeden posouzený jako nesportovní chyba a soupeř nás trestal. Nicméně v té chvíli už jsem cítil z našich hráček větší touhu po vítězství a odvahu bojovat.

Byl pro Vás závěr nervózní, přeci jen rozdíl tří bodů je v dosahu jediného koše?

Dá říct, že jsme zápas dovedli do vítězného konce vcelku v poklidu. My jsme celou koncovku vedli a takticky jsme ji dohráli dobře.

Jak jste prožíval posledních 14 vteřin, kdy se soupeř snažil faulovat, ale nemohl nás chytit?

Musím říct, že to bylo až trochu komické. Oni se snažili o to jediné, co jim v té chvíli zbývalo. Jenže naše hráčky běhaly tak rychle a jejich přihrávky byly tak přesné, že Hradec prostě faulovat nestihl. Nutno podotknout, že sestava, která tam hrála na konci, byla velice zkušená.