Semifinále USK - Trutnov asi nebude příliš dramatické. „Tým USK je zkrátka mimo současné síly jakéhokoliv českého týmu a patří jednoznačně mezi čtyři nejlepší týmy Evropy. Přesto by mohla být pro tenhle supertým nepříjemná tvrdá a nesmlouvavá trutnovská hra, v případě, že se "Horalky" do toho nebudou bát "šlápnout". Přesto si dovolím tvrdit, že USK semifinále vyhrají, stejně jako celou ŽBL,“ odhaduje náš kouč Daniel Kurucz.

Druhé semifinále by mohlo být výrazně vyrovnanější. Rozhodně to bude pikantní souboj výborných českých týmů, které se oba snaží hrát líbivý kombinační basketbal, takže by utkání mohla být nejen dramatická, ale i pohledná. Oba týmy "lvic" si mají co vracet: loni nás ty hradecké porazily v semifinále 3:1 na zápasy, letos jsme zase my vyhrály všechny čtyři dosavadní zápasy, včetně sladkého vítězství ve finále Českého poháru (75:65).

„Těžko říci, kdo je favoritem této série,“ pokračuje náš kouč. Ano, náš tým byl po základní části druhý a hradecký třetí, ale to není v této chvíli moc důležité. „Jediné, co jsme si tímto počinem během půl roku tvrdé práce vybojovali, je to, že začínáme semifinále doma a případný pátý zápas hrajeme doma. Toť vše,“ zůstává při zemi Dan Kurucz. Takhle řečeno to možná není moc… ale zase jsme si upevnili sebevědomí. „Dosud nás z českých týmů porazilo jen USK Praha, a také v Eurocupu, který hradecký tým vůbec nehrál, byť si myslím, že kádr i rozpočet na to měl, jsme došli až do čtvrtfinále a Český pohár jsme vyhráli, nutně bez prohry,“ vyjmenoval letošní úspěchy trenér Kurucz.

Zcela určitě nás čekají velmi zajímavé souboje, svým způsobem z herního a výsledkového pohledu vrchol sezony. „Před sezónou jsme si s holkami říkali, že cílem je vybojovat pro DSK Nymburk historicky první medaili, lhostejno z jakého kovu... Dnes, když stojíme před semifinále, by bylo pošetilé toto opakovat. Ano, naším cílem je postup do finále a tedy (přinejmenším) stříbrné medaile. Bude to ale nesmírně těžké - vždyť nás v semifinále čeká z pohledu umístění po základní části, ten nejtěžší možný soupeř - SOKOL ZVUS HRADEC KRÁLOVÉ,“ dodal náš šéf lavičky.

Jak hráčky, tak trenéři si v průběhu čtvrtfinále přáli jako soupeře Sokol Hradec Králové a to se jim teď splnilo. Ale proč, když je to vlastně ten nejtěžší soupeř, který přicházel do úvahy? „Ano, shodli jsme se, že chceme do semifinále Hradec. Jednak z pohledu dojezdnosti, vždyť z Nymburka to je ani ne 45 minut a také z důvodu herních kvalit soupeře. Rádi hrajeme s týmem, který je basketbalový. Loni jsme podlehli 1:3, pamatujeme si to a chceme to napravit. A také máme rádi bouřlivé prostředí v Hradci, které se k nám ale vždycky chovalo v mezích pravidel. To oceňuji,“ pochválil publikum v Hradci trenér Kurucz. 

Sokol sice ve čtvrtfinále jednou klopýtl, jednou měl namále, ale od třetího zápasu už Hradec zase sázel na svou herní politiku střelby z perimetru prakticky všech hráček na palubovce, na rychlou a pestrou hru „V semifinále se bude určitě bojovat na hranici možností, ale nemyslím si, že by zrovna hradecké basketbalistky hrály, resp. hradecký trenérský tým požadoval hrát, za hranicí pravidel,“ doufá náš kouč. 

Dá se spekulovat, jak je na tom psychika hradeckého výběru a jaký je poměr mezi jednoznačným vítězstvím nad Slávií v posledním zápase a únavou, která se pochopitelně hromadí ve svalech všech účastníku semifinále. Jenže sokolí lavička je široká a její význam se projevil právě v posledním utkání se Slavií. „Hradec rozhodl ve druhé čtvrtině, kdy se hodně prostřídalo a byl to on, kdo udržel herní kvalitu. Pražské podkošové hráčky si také neuvědomily, že Katka Křížová opravdu za tři body umí. Pokud jde o sebevědomí, tak si spíš myslím, že Hradečanky získaly zpět to sebevědomí, které ztratily po prvním a nenabyly po druhém utkání. Myslím, že si po čtvrtém utkání řekly: No jasně, že to umíme, tak co jsme na začátku série blbnuly - prostě jsme ukázaly, že jsme lepší!,“ snaží se náš lodivod rozklíčovat temná zákoutí hlav hradeckých hráček.

Jak všichni víme, máme letos se Sokolem dobrou bilanci. Porazili jsme je v přípravě na jejich palubovce, dvakrát v základní části ligy, přičemž venku paradoxně vyšším rozdílem a poslední zápas ve finále Českého poháru v Karlových Varech byl také naší poměrně jasnou záležitostí. Jsou zápasy semifinále play-off souměřitelné s finále Českého poháru? „Ano, jsou, protože ho sehrají stejné týmy. Finále poháru bylo asi těžší - vždyť to vlastně bylo takové "super-finále", prostě jeden zápas, žádná série, kde si může tým dovolit až dvakrát "zaváhat". V poháru prostě prohraješ jednou a končíš. Nesmíš udělat tu chybu. Navíc, vzhledem k neúčasti USK Praha v Českém poháru se hrálo o první místo opravdu, hrálo se o titul vítěze Českého poháru, o titul, který nám už nikdo nesebere. Při vší úctě k nám všem "ostatním týmům", v české ŽBL se hraje o druhé místo, o pozici nejlepšího českého týmu za "Superšampiónem" USK Praha. Proto bylo finále Českého poháru podle mě těžší. A my ho zvládli!“ naplňuje radostí našeho trenér téměř stejnou silou i po měsíci od památného zisku Českého poháru.