DEN 12 – 15 (1.7. - 4.7. 2015)

První červencový den jsme po cestě ze Šanghaje dorazili do vesničky (rozuměj mezi mrakodrapy), ubytovali jsme se a šli spát. Bydlí tu se v bytech, které mají tři pokoje a dvě koupelny. Byty jsou úplně prázdné, protože po skončení Univerziády jdou do prodeje. Tak máme například matraci na posteli zabalenou v igelitu, takže celou noc šustíme (smích). Každá hráčka má ještě k dispozici jeden provizorní věšák, trochu jako holobyt. Super je, že jídelnu máme o několik pater pod námi, protože byla přebudována z garáží. Stánků s jídlem není tolik jako na předešlých Univerziádách, ale vždy se dá něco vybrat. Máme tu ještě o hodinu více jak v Číně, takže od ČR jsme teď plus sedm hodin.

První čtyři dny byly spíše takové rozkoukávací. Měli jsme dva tréninky v hale a dva venku na ovále přímo ve vesničce. Druhý den po příletu jsme absolvovali přijetí výpravy do vesničky, což zahrnuje vztyčení vlajky a předání dárku. Další den nás čekalo slavnostní zahájení Univerziády. Až na to čekání to nebylo špatné. Kolem čtvrté hodiny jsme vyráželi z vesničky na stadion, kde jsme čekali vedle na fotbalovém hřišti, než celá akce začne a zařadí nás do průvodu. Krom toho jsme ve volných chvílích byli fandit volejbalistům, kteří porazili výběry USA a Austrálie.

První zápas proti Číně začínal v 10 hodin jihokorejského času, tedy v době, kdy jste většina z vás spala. Hala byla vzdálená od vesničky asi hodinu cesty. Vstávali jsme tedy docela brzy, asi tak v době, kdy jste doma v Čechách šli spát (ha ha). Všichni jsme si hned vzpomněli na dorostenecká léta a nedělní dopolední zápasy :-).

Do utkání jsme vstoupili dobře. Od začátku jsme si drželi mírné vedení a v poločase jsme šli do šaten za stavu 42:36 pro nás. Třetí čtvrtina byla trochu přestřelka z obou stran. A v poslední už jsme dominovali (23:8) a zápas dovedli do vítězného konce. Konečné skóre se zastavilo na pěkných 94:71 pro nás. Po zápase jsme šli na oběd a od pěti jsme šli fandit judistovi Davidu Klammertovi, který nakonec podlehl v boji o bronz a skončil pátý. Večer jsme zahráli s volejbalisty hru „Česko“ a zavzpomínali při ní na domov. Potom spánek a nabrat sílu na zítřejší důležité utkání o postup ze skupiny.

Opět nás čekal dopolední zápas, ale až od 12 hodin na hale vzdálené 15minut od vesničky. Věděli jsme, že Italky nebudou lehký soupeř, když den před tím prohráli s USA jen o 12 bodů. Začátek nám vyšel na výbornou a díky dobré obraně byl poločas +16 bodů pro nás (skóre 35:19). Třetí čtvrtinu Italky přitvrdili a díky naším hloupým chybám se náš náskok ztenčoval a ztenčoval. Poslední čtvrtinu to už byl boj o každý míč. Nakonec jsme naše těsné vedení udrželi až do konce a zápas pro nás skončil vítězně 65:56.  Po návratu do vesnice jsme šli fandit volejbalistům, kteří nakonec s domácí Koreou podlehli 0:3.

Zítra nás čeká poslední utkání ve skupině, kdy narazíme na výběr z USA a popereme se o 1.místo ve skupině.