Na počátku byla jednoduchá otázka, považujete čtvrté místo za úspěch nebo neúspěch nového týmu? Odpověď už tak snadná být nemůže. „První, co mě napadne, že 4.místo je neúspěch. A proč? Protože jsme se namlsali fantastickými úspěchy z minulé sezony, kdy jsme vyhráli opravdu všechno, co se dalo (v ŽBL druzí za momentálně neporazitelným USK, vítězství v Českém poháru a čtvrtfinále Eurocupu),“ podíval se přes brýle sezony 2015/16 trenér Kurucz.

Umístění je však nutné hodnotit pohledem nové sezony, která začíná jen pár hodin po té, co skončí předchozí. Zcela zásadní pro úspěch v dalším roce je kádr, který bude obhajovat pozice z minulé sezony. Ideální je, když se většina základní pětky úspěšného týmu zůstane a jen se buď vyšperkuje, nebo drobně poopraví. To však v Nymburce nenastalo. „Z loňské superúspěšné základní pětky nemáme hned čtyři hráčky! Ano, vzpomeňte na sestavu Bortelová - Taylor - Kuster - Šípová - Egle. A teď pojďme sčítat ‚ztráty‘. Véra (Bortelová) má miminko a ukončila kariéru, zahraniční hráčky po úspěšné sezoně u nás zamířily do klubů, které jim byly připraveny nabídnout násobně větší výplaty. Zbyla jen Lenka Šípová, která ovšem musela na operaci kolena a do formy se dostává pomalu,“ vyjmenoval celou základní kouli trenér Kurucz.

A jakoby to nestačilo, přišla zranění. „Naše první rozehrávačka Lenka Bartáková si v reprezentaci zlomila zápěstí a začala sezonu se značným handicapem, když se dostala do formy, zranila si kotník. Teď už je ale v pořádku. Různá další zranění trápí další naše hráčky. K tomu Katka Křížová je v jiném stavu,“ vyjmenoval jen část zdravotních komplikací trenér Kurucz. Pochopitelně i jiné týmy trápila zranění hráček, ovšem při porovnání s loňským rokem jsme takové zdravotní problémy prostě neměli.

„Z tohoto úhlu pohledu musíme brát naše 4. místo po základní části vlastně jako úspěch. Po loňském stříbru se mi to neříká lehko, jsem svým způsobem maximalista, ale je to tak. Musím si připustit, že je to úspěch,“ řekl Dan Kurucz a připojil jedno velice příjemné zjištění: „Holky pracují na sto procent a zlepšení je vidět. Srovnejte, kde třeba byla výkonnostně vloni Ála Huňková anebo Monika Hamplová, a kde jsou letos. Tam je vidět obrovské zlepšení. Stejně jako třeba u Elišky Mircové a Petry Bakajsové. Zlepšení jednoznačně ukazuje také Míša Mocová. Nakonec jsem si nechal Sašu Chomenčuk, vloni střídající hráčka je letos jednoznačným lídrem našeho týmu.“  

Co však trenéra nejvíce trápilo a co nás tlačilo v tabulce dolů? Předně jsou to ztráty. Vloni 16,6 ztrát na zápas, letos 19,1 a to jsme dokázali přehrát soupeře i s více než dvacet ztrátami. Třeba 31 ztrát v utkání s Technikem Brno, 27 s Handicapem nebo USK Praha, jsou obrovská čísla. „Jedním z faktorů vysokého počtu ztracených míčů je absence Veroniky Bortelové. Charismatické rozehrávačky, která uměla hru zorganizovat, poslat si hráčky, kam potřebovala. Občas taky zariskovala, to víme, ale hra měla dost přesný řád,“ pochválil svou bývalou kapitánku Dan Kurucz, ale všiml si ještě jedné skutečnosti: „Také bych vyzdvihl Jessicu Kuster, velmi strukturovanou hráčku, která jednak uměla přesně dodržet systém hry a zároveň hrála prakticky bez ztrát.“ Jessica si za 30 zápasů minulé sezony připsala 53 ztracených míčů, tedy necelé dvě na utkání, což při 27 minutách na zápas je skutečně exkluzivní číslo.

Počet ztracených míčů souvisí i s věkovým průměrem. V této chvíli není nikdo, kdo by byl starší než 30 let. „Hrajeme dost rychle, bohužel z toho plynou i četná zakončení z nepřipravených pozic. Často děláme mimořádnosti mimo dohodnutý systém, zkoušíme extraordinérní přihrávky, které bohužel často končí v autu, anebo co je horší, přímo v rukou soupeře. Z toho plyne i výsledek statistiky, v němž má soupeř téměř vždy více rychlých protiútoků po našich ztrátách. Stále pracujeme na systému hry, stále se snažíme hru urovnat. Někdy je to dost těžké,“ posteskl si trenér Kurucz.

Ještě jedna skutečnost nás tížila v cestě nahoru tabulkou. Nedokázali jsme udržet standardní výkony a jednotlivé zápasy byly jako na houpačce. „Prohrajeme v Brně o patnáct a pak porazíme Hradec o třicet,“ přidal jeden příklad za všechny trenér Kurucz a pokusil se najít vysvětlení. „Je to o tom, že naše hra se mnohem více přizpůsobuje hře soupeře. Vloni jsme vnutili soupeři naši hru a letos to bývá naopak. Má to však společného jmenovatele - absence Veroniky Bortelové. Hrála tady 6 let, uměla si tým zorganizovat do útoku jako nikdo jiný. Najednou nebyla a tíha odpovědnosti leží na jiných. Začátek byl těžký. Zraněná Lenka Bartáková (jediná z rozehrávaček, co si pamatuje loňský způsob hry) a dvě nové rozehrávačky, které jsou obě velmi dobré, ale byly v týmu nové. Přitom nová rozehrávačka to má nejtěžší. Když je nový pivot nebo křídlo, tak to není taková komplikace, protože se může nechat řídit právě rozehrou. Ta ale musí číst všechno, řídit hru. Proto si myslím, že jsme třeba prohráli na Handicapu Brno v začátku sezony, což nás nakonec stálo 2.místo v lize.“ Pokud bychom totiž v Brně zvítězili, měli bychom pět porážek, stejně jako Hradec, ale lepší vzájemné skóre.  I druhý příklad, na který kouč Kurucz poukázal, nás stála v tabulce jednu příčku. „V závěru zápasu s KP Brno doma jsme faulovali špatnou hráčku, přestože pokyn z lavičky byl zcela přesný. Prohráli tak na vzájemné zápasy o jediný bod, což nás stálo 3.místo a tedy jistotu vyhnutí se USK v případném semifinále,“ mrzí trenéra.

Pozorní diváci si mohli všimnout, že trenér měnil často základní sestavu. Ve dvaadvaceti kolech se do základní pětky postavily alespoň jednou všechny hráčky s výjimkou Míši Mocové. Dvacetkrát (z 20 odehraných zápasů) to byla Saša Chomenčuk. Čtrnáct zápasů začínala Lenka Bartáková a třináctkrát Soňa Ursu a Alena Huňková. Bylo to více, než je obvyklé? „I loni se sestava zpočátku měnila, pak se ustálila. Když byly všechny hráčky zdravé, hrála v klíčových zápasech trojice Bortelová-Taylor-Kuster a k tomu Egle. Podle soupeře jsme volili buď Šípu anebo Sašu,“ začal vysvětlování trenér Kurucz. „Letos ale nemáme čtyři hráčky z pěti. Žádnou superhvězdu jsme nepřivedli. Přivedli jsme ale pár velmi dobrých hráček a nadějí. Tým se více vyrovnal. Hlavní příčinou změn je tedy vyrovnanost týmu oproti loňsku. A zároveň to, že všechny hráčky nejsou schopny si udržet dlouhodobě standardně vysokou úroveň. Třeba Sonia Ursu, nebo Ála Huňková mají fantastické zápasy a jiné jsou podprůměrné. Dalším faktorem byla častá zranění a absence administrativního rázu jako problémy s vízy u Taisiie Udoděnko. Proto jsem musel sestavu lepit podle aktuálních možností,“ dodal ještě trenér Kurucz.

Posledním tématem, které jsme s trenérem Kuruczem probrali, je hodnocení jednotlivých čtvrtfinálových dvojic a zeptali jsme se, které dvojice ve čtvrtfinále považuje za nejvyrovnanější a kde se dá čekat vzpoura níže postaveného týmu.

Dvojice jsou sestaveny do "derby" zápasů. Z hlediska diváky to lepší už být nemohlo. Matematicky i herně je nejvyrovnanější dvojicí Nymburk-Slavia.  Kromě vyrovnanosti je to i geografická blízkost a roli napětí může hrát i mimosportovní rivalita. Věřím, že se nám bude dařit.

Viděli jsme, že brněnské derby bude doslova třaskavé, může vyhrát kdokoliv. Předvídat se nedá vůbec nic. Jisté je, že pokud by chtěl Handicap vyhrát sérii, musí vyhrát na „Krpoli“. Z hlediska našeho týmu bychom to Handicapu přáli, protože bychom se tak mohli teoreticky vyhnout USK v semifinále, v případě že porazíme Slávii. Myslím si ale, že Handicap může vyhrát zápas, sérii ale asi spíš ne.

Další derby bude na východě Čech. Reminiscence na loňský boj o třetí místo, kde Trutnov nakonec vyválčil bronz ve vypjatém zápase. Hradec hraje letos dobře (kromě zápasu u nás) a myslím, že vyhraje. Ale taky si myslím, že to nebude mít snadné a Trutnov se na Hradec umí připravit. Můžu se ve svém odhadu mýlit!

V zápase USK-Karlovy Vary nebude co řešit. Pro Vary je úspěch play-off a neumím si představit, že by mohly USK potrápit… USK nebude v ŽBL trápit nikdo.