Pane Kuruczi, na kolik se splnila vaše očekávání z účasti v ECW?

Musím říct, že moje očekávání byla výrazně překonána. Nejen díky našim opravdu dobrým výkonům, ale i z hlediska kvality soupeřů, organizace zápasů, přístupu FIBA atd. Eurocup je zkrátka vrcholná evropská klubová soutěž. 

Byla účast ve čtvrtfinále „nad plán“?

Rozhodně. Chtěli jsme Eurocup zkusit a po rozlosování základních skupin, když jsme dostali tu, kterou jsme dostali, jsme si mysleli, že postup ze základní skupiny je z říše snů. Nakonec jsme to s přehledem dokázali a doma porazili i první Basket Landes. O postupu přes Turkyně z Ordusporu se dalo opravdu jenom snít a  my to dokázali výhrou v tureckém kotli 87:81. To byl neskutečný zápas. Miskolc ve čtvrtfinále byl nakonec nad naše síly, ale i tak jsme ani ve čtvrtfinále nezanechali špatný dojem. Vždyť o nás opravdu velmi pochvalně a mnohokrát psali i na oficiálních stránkách FIBA, fibaeurope.com a na eurobasket.com.  Myslím, že se tenhle úspěch českého klubového basketu tolik nedocenil. Všichni vidí jenom USK v Eurolize. Jsou skvělí, pochopitelně jim moc fandím, ale je to na naše české poměry z hlediska rozpočtu extrémní klub, nesrovnatelný s námi ostatními. Já jsem z toho našeho klubového úspěchu nadšen. 

Co přinesl Eurocup pozitivního pro klub, trenéra, hráčky a diváky?

Věřím, že se Nymburk prezentoval také jako výborný ženský klub, ne jen mužský, jak byl znám dříve. Pro klub se výrazně zvýšila jeho prestiž, mohl jsem to sledovat jak v kancelářích a kuloárech FIBA, tak i  při našich zápasech na hřišti soupeřů.

Pro mě měl Eurocup velký význam, ukázali jsme, že jsme jako český tým s velmi skromnými finančními možnostmi schopni bojovat s mnohem bohatšími a renomovanými týmy z celé Evropy. Že se precizní trénink a příprava na soupeře vyplácí. Jen vzpomeňte, jak jsme třeba zaskočili do té doby neporažený Basket Landes, anebo jak jsme vyhráli taktickou bitvu proti Ordusporu. Holky byly na soupeře vždycky natěšené, soustředěné, pracovaly fantasticky. To je pro trenéra vždycky velká radost. A mně ji moje hráčky stoprocentně udělaly. Všechny.

Věřím tomu, že ECW měl svoji důležitost i pro hráčky. Zkusily si co to je hrát evropskou soutěž. Každá bude moci už navždycky říkat: "Hrála jsem čtvrtfinále Eurocupu", což tedy zatím žádná Češka za český klub nehrála. Neměli bychom ani zapomenout fakt, že hráčky byly viděny velkými kluby a tohle pro ně může být odrazový můstek třeba do euroligových družstev. Zkrátka posun v jejich kariéře. Nerad bych je ztratil, to je jasné, máme moc prima tým, ale pokud by přišla nabídka z Euroligy, rozuměl bych jejich přestupu. Přál bych jim ho.

Myslím, že se diváci, kterých chodilo zápas od zápasu víc a víc, dobře bavili a že viděli, že i ženský basket může mít vysokou úroveň. Vždyť jsme dosáhli největšího úspěchu v historii klubu v ženské kategorii a vyrovnali klubový rekord celkový (čtvrtfinále Eurocupu hráli 1x naši muži proti Turowu Zgorzelec). 

Ještě musím dodat, že rozhodčí v ECW připouštěli většinou tvrdší hru bez míče než naši sudí. Zároveň ale byli velmi přesní, mnohem přesnější než průměr naší ligy. Také úplně chyběla jejich arogance, kterou od některých našich ligistů občas slyším. Když bylo něco nejasného, zkrátka přišli, sdělili svůj názor, a když jsem je třeba upozornil, že soupeřka je často "ve vteřinách", řekli: "Rozumím, zaměřím se na to, dám na to pozor". To se v lize moc neslyší. Tam se spíše vyhrožuje technickou chybou. Myslím, že je to dáno sebevědomím rozhodčích. 

Který ze zápasů byl pro Vás největším překvapením?

Rozhodně zápas v Turecku proti Ordusporu.  Něco pro nás nevídaného přišlo hned na letišti, když náš autobus doprovázela policejní eskorta. Ta pak byla s námi vždy při každém našem přesunu kamkoliv.  Na zápas jsme jeli s náskokem pouhých 4 bodů a očekávali velkou vřavu. Ta taky přišla, v hledišti bylo 2500 bojovně naladěných fanoušků domácího týmu. Ohromně jsem ocenil, že se toho všeho holky nezalekly, podaly soustředěný výkon a zaslouženě vyhrály. Třeba Lenka Bartáková dala 40 náročných minut. Pochvalu ale zasloužily všechny hráčky.  Také jsem měl radost třeba ze skvělého domácího vítězství nad Basket Landes anebo s Ordusporem a též z výhry ve Freiburgu, kde jsme "udeřili z lavičky" výbornými výkony Ály Huňkové a Moniky Hamplové, která doslova vymazala nejlepší hráčku soupeřek, Kristinu Santiago. 

Výsledek kterého zápasu Vás naopak  mrzel?

Byly to dva výsledky. Prohra v Landes 59:62, když jsme s domácím favoritem před 1800 diváky drželi krok velmi dobře, ale zabily nás trestného hody 21/10.  Skvělý výkon tam podala Saša Chomenčuk. To jí výkonnostně nakoplo, z čehož mám radost, ale porážka mrzí. Také jsem chtěl doma porazit silný Miskolc ve čtvrtfinále. Sportovně je třeba říct, že maďarský tým byl lepší, my jsme se ale vybičovali k výbornému výkonu. V závěru už základní rotaci chyběly síly. Na druhou stranu jedině s touto rotací jsme byli schopni se soupeře držet. Zápas mrzel proto, že jsme se chtěli před domácími fanoušky loučit vítězstvím. 

V čem je rozdíl mezi týmy jako Hradec, Valosun, Trutnov a týmy z ECW, se kterými jsme se utkali?

To je těžká otázka. Rozdíly nejsou velké, týmy jako Hradec, Valosun, Trutnov jsou v absolutní české špičce (neberu-li "jinou ligu" v podání ZVVZ USK Praha). Rozdíl ale vidím ve zkušenostech hráček. Týmy v ECW udělají méně ztrát za zápas, mají propracované akce a nestřílí "jen tak". Myslím, že je to dáno rozpočty těch týmů. Nevím pochopitelně, jaké mají rozpočty naši největší konkurenti v ŽBL, ale předpokládám, že tak zhruba stejné jako my. Týmy v ECW jsou na tom jinak. Právě za ty zkušené hráčky se totiž platí nejvíc. Zároveň měla většina týmů (to je zajímavé) zahraniční trenéry (Španěle, Francouze, Srba...) a nemyslím si, že tihle borci to dělají zadarmo, jako jeden „blázen“ z Nymburka...

Jak si vysvětlit, že oba zápasy v Maďarsku jsme prohráli vysokým rozdílem?

Nevím... Určitě tam hrála roli velká podpora diváků a "ostrý start" domácích hned od počátečních minut. V tom byly oba zápasy stejné. Na druhou stranu, kvalita soupeře byla přece jen jiná. Možná, že na zápas základní skupiny v Pecsi jsme jeli trošku v euforii z toho, že jsme v té chvíli měli v ECW skóre 2-0 a tak si příliš věřili v další vítězství. Na zápas v Miskolci jsme jeli  plně soustředěni a v plné sestavě. Miskolc nás sestřelil stoprocentní střelbou v první čtvrtině, kdy dal i těžké střely.

Cítíte, že jsme v něčem zaplatili nováčkovskou daň?

Možná právě v tom zápase v Pecsi.  Jsem rád, že ten zápas nakonec výsledkově o ničem nerozhodoval. Na druhou stranu bych řekl, že nás tahle porážka pořádně stmelila jako tým. Holky pochopily, že sezóna nebude jen o samých vítězstvích "zadarmo" a začaly tvrdě pracovat hned od dalšího tréninku. To hodně oceňuji. 

Myslíte, že pomůže úspěch v ECW například v možnosti výběru hráčů pro příští sezonu nebo to naopak může ublížit? Nebo třeba v ochotě zvát Nymburk na kvalitnější předsezonní turnaje?

Víš jak to je.. můžeš si dovolit jen to, na co máš. Herně i finančně. Ono to spolu souvisí. Já vím, že do našeho rozhovoru často "pletu" slova jako "finance" anebo "rozpočet". Jsem ale upřímný. Prostě, jestli budeme mít na příští sezonu rozpočet jako letos, myslím, že si budeme moci dovolit zajistit kvalitní zahraniční posily anebo i Češky. Anebo nechat tým jak je, což by se mi opravdu líbilo nejvíc. Nevím... zajištění financí je základní problém, který musíme řešit. Když bych teoreticky předpokládal, že bude rozpočet stejný, jsem si jistý, že zájem jít k nám bude velký. Již teď ten zájem pozorujeme, jak ze zahraničí, tak i od domácích hráček. Čili výběr by určitě byl. Na druhou stranu, agenti zahraničních hráček předpokládají, že když hrajeme Eurocup a k tomu tak úspěšně, tak že máme velký rozpočet  a tak budou chtít za hráčky více peněz. S tím bych si ale poradil. Rozhodně cizinky nepřeplácím a nikdy jsem to nedělal. I tak myslím, že jsou holky u nás spokojeny. 

Jestliže budeme nadále hrát Eurocup, tak se pozvánek na kvalitní turnaje rozhodně dočkáme. Mně se třeba moc líbil turnaj v Polsku, kde byla euroligová Wisla Krakow (porážka 69:79) a další dva polské super týmy: Slask Wroclaw a Artego Bydgoszcz. Tam bych jel klidně znovu. 

Maďarsko nebo Francie - vyprodáno. V Nymburce se počet diváků zvyšoval, ale nikdy nedosáhl zaplněnosti  z venkovních palubovek. Přemýšlel jste proč?

V Maďarsku, Francii, ale taky třeba v Německu má basket velkou podporu a výborný marketing - všude se o zápase psalo, hlásilo se to v rozhlase a vysílalo v televizi.  Vídali jsme plakáty a billboardy (to vše též souvisí s rozpočtem). Prostě velká show.  Navíc lidi v těchto zemích chodí rádi na všechny sporty, což je vidět třeba na házené, volejbale atd. U nás chodí lidi jen na hokej a fotbal. Což je ale zase dáno těmi marketingovými možnostmi. Ty týmy, proti nimž jsme hráli, jsou navíc velmi etablovány a třeba v Landes je ECW nejvyšší soutěž.  Samozřejmě je mi líto, že u nás nepřijde taky 1800 lidí, což by bylo krásné. Jsem ale v tomhle ohledu skromný a jsem rád, že se na nás lidi postupně naučili chodit a věřím, že budou chodit víc. Holky si to rozhodně zaslouží, ohromně bojují, dřou. I na tréninku jedou naplno. Nymburský divák je zvyklý na hru mužských týmů, kde se hodně smečuje a hraje logicky tvrději a dynamičtěji. To je dáno pohlavím a somatotypem hráčů. Každopádně, kdo se přišel podívat na hru žen, určitě neodešel zklamán a přišel znovu. Proto se počet diváků stále zvyšoval. Myslím, že diváci ocenili, s jakým nasazením holky do každého zápasu šly. Věřím, že diváků bude dále přibývat... Přeju si to..