Na Slavii jsme měli první mečbol a od prvních minut bylo vidět, že tím týmem, který je ve čtvrtek pod tlakem, jsou domácí hráčky. První koš daly až po šesti minutách zápasu. To už jsme ale vedli 14:0. Skóre zápasu vypovídá, jaká byla situace na hřišti. Naše kombinace byly pohledné, bojovnost stoprocentní, počet ztrát minimální a radost na lavičce maximální. O naše body se v první čtvrtině staraly především obě pivotky Chomenčuk a Pavel (Udoděnko kvůli zranění kolena nastoupit nemohla). Jejich přesnost střelby byla v prvních deseti minutách famózní. Na deset košů za dva body spotřebovaly dohromady 11 pokusů, tedy minuly jen jeden pokus. Domácí střílely s úspěšností necelých 20%, my měli úspěšnost třikrát vyšší. Spravedlivé bylo i skóre po první čtvrtině 24:7.

Krátce po začátku druhé čtvrtiny už byla slávistická ztráta téměř dvacetibodová (26:7). Možná nás tak snadný průběh trochu ukolébal, protože domácí využili dva útoky ke získání pěti bodů. Především trojka Dvořákové, která následovala po ztrátě Bakajsové našeho trenéra nadzvedla. Při time outu se vše vysvětlilo, ale domácí ještě jeden koš dali a snížili na rozdíl dvanácti bodů. V následujících pěti minutách se střílelo vždy po dvou bodech na jedné nebo druhé straně. Ať už to bylo za dva body nebo dva trestné hody. Rozdíl ve skóre tedy osciloval mezi 12 a 14 body. Do zaběhnutého rytmu vstoupila trojkou opět Dvořáková, která byla největším překvapením domácích. Dvořáková upravila skóre na 21:32, ale Katka Zavázalová hned z dalšího útoku vzala čtrnáctibodové vedení zpět. Když ale Pudlákové trojku za chvíli potvrdila jedním trestným hodem Dvořáková, přiblížili se domácí na deset (25:35) a stejným rozdílem skončil i první poločas. Na straně domácích se o body staraly dvě hráčky - Vaughn a Dvořáková nastřádaly po deseti bodech. Na naší straně dala deset Pavel a o dva více Chomenčuk.   

Ve třetí čtvrtině se náskok vyšplhal na 17 bodů minutu před naplněním třetí desetiminutovky. Na hře už bylo vidět, že domácí hráčky už nemají síly na obrat v zápase. Držely se statečně, ale my už viděli světlo na konci tunelu. Děvčata hrála zkušeně, nikam nespěchala a akce si dobře připravovala. Nízký počet ztracených míčů nedával domácím možnost přečíslit naší obranu a s patnácti body k dobru jsme šli do poslední čtvrtiny.

Až do time outu tři minuty po začátku poslední čtvrtiny, byly podstatně aktivnější hráčky soupeře. Bylo jasné, že už není na co čekat. Zmobilizovaly poslední zbytky sil a z prvních šesti střel proměnily čtyři. Rozdíl se po dlouhé době dostal pod deset bodů (53:61), ale žádné stopy nervozity na našich hráčkách nebyly vidět. Naopak bylo vidět, že věří ve své kvality a ve vítězství v zápase. Soňa Ursu a Lenka Bartáková režírovaly většinu poslední čtvrtiny s přehledem. Když Soňa dvě a půl minuty před koncem z rychlého protiútoku upravila na 57:71, spadly z hráček na palubovce definitivně všechny stopy možné nervozity. Závěr zápasu jsme si užívali a nedovolili soupeřkám srazit náskok pod deset bodů.    

Tentokrát jsme neměli tak výraznou převahu na doskoku jako v předchozím zápase, ale pod košem jsme opět kralovali. Důkazem je plných 42 bodů dosažených z vymezeného území, což je téměř dvojnásobek domácí produkce z této činnosti. Není tak divu, že jsme ukončili zápas s úspěšností střelby přes 50 %. Domácí se nakonec vyšplhaly z 18,8% na 39,3%. Nicméně my jsme vyrobili jen 13 ztrát, což je nejmenší počet ze všech zápasů. Ztráty byly jedním z klíčových faktorů nejen vítězství ale i klidné atmosféry na lavičce.

Hluboko do rezervoáru sil musela sáhnout Lenka Bartáková, která odtáhla jako jediná hráčka zápasu i série úplně celý zápas bez střídání. Ála Huňková byla zdravotně mimo hru. V utkání podala velice dobrý výkon také Katka Zavázalová, která si však ze Slavie odnese jizvičku na čele. Při průniku narazila do dvojbloku protihráček a troufalost zaplatila doslova krví z rozseknutého čela.