Jste spokojený s tím, jak turnaj proběhl?

Myslím, že se nám povedlo závěrečný turnaj zorganizovat výborně. Z řad všech účastníků mám jen pozitivní zprávy. Škoda, že jsme nemohli divákům, kterých přišlo na zápas hodně, dát alespoň jedno vítězství.

Čas na zorganizování turnaje nebyl dlouhý. Neměl jste trochu obavy před tím, že by se to nemuselo podařit?

Člověk má vždycky trochu obavy, ale se když k tomu přistoupí s pokorou a jde se příkladem, věřím v úspěch. Největší obavy jsem měl z toho, abychom na nic nezapomněli, aby nepřišel nějaký zádrhel, jako třeba chybějící česká hymna při prvním zápase (úsměv). Nakonec díky pohotovosti moderátora si hymnu zazpívala skoro celá hala. To bylo snad poprvé, kdy jsem měl pocit, že opravdu reprezentuji Českou republiku.

Já byla podle Vás kvalita turnaje?

Kvalita byla výborná a trochu mě i překvapilo, jak dobrá byla. Hra byla rychlá, tvrdá, plná nasazení od všech hráček. Bylo vidět, že všechny týmy chtějí nějakou trofej získat. Také kvalita hráček byla velice dobrá, byly tu tři hráčky, které pravidelně hrají v WNBA, byly tu reprezentantky Česka, Rumunska i Slovenska. Bylo tu zastoupeno celkem 11 zemí, ať už mezi hráčkami nebo v trenérské sestavě.

Jaké zkušenosti jste si z turnaje odnesl?

Já jsem se hlavně přesvědčil, že v Nymburce jsou skvělí lidé, kteří dokáží zorganizovat v šibeničním čase a s minimálním rozpočtem mezinárodní turnaj, ve kterém všechno klape, jak má. Vládla tu výborná atmosféra i mimo zápasy. Měl jsem možnost popovídat si s ostatními trenéry, nikdo se nepovyšoval nad druhým, i když v semifinále vyhrál. Dokonce jsem dostal pozvání na zápasy do Portugalska.

Jaké poučení by si z turnaje měly odnést vaše hráčky?

Že se musí hrát velmi tvrdě a velmi rychle, že se musí bojovat o každý míč až do poslední chvíle. Myslím, že jsou to výborné zkušenosti pro hráčky jako Rybová, Hamplová, Salačová nebo Verlíková. Musím říct, byl jsem s výkonem svých hráček spokojený.

Zajímal se o turnaj také prezident klubu pan Jansta?

Ano, sice se nemohl dostavit osobně, ale několikrát jsme spolu telefonovali a zajímal se o naše výsledky i předváděnou hru.

Kdo vás svou účastí na turnaji překvapil?

Potěšilo mě, že se tu byl podívat trenér reprezentace Lubor Blažek, který hodnotil nás výkon proti Aradu velice dobře. Věřím, že si v našem týmu vyhlédl nějaké hráčky.

Ukázalo se, že klíčová pozice je rozehrávačka. Meghan Simmons je lepší než Valencia McFarland, a proto vyhrál Arad. Herně se mi líbila Alba Julia. Družstvo bylo kompaktní, hráli hezky z ruky, hra nebyla statická, ale bohužel měli horší první rozehrávačku.

Katherine Plouffe, která byla na první pohled nenápadná, ale nakonec měla double-double v každém zápase. Měla doskoky, střelu, hrála tvrdě, čistě a takticky zkušeně. Líbila se mi Jessica Kuster, která hrála trojku, čtyřku, nikdy se nevzdávala. Ve finále proti Aradu dotáhla svůj tým zpátky do zápasu. Takovou hráčku by chtěl mít každý tým, i Nymburk (s úsměvem). Ve slovenském týmu mě překvapila Lucia Krč-Turbová, že vydržela oba zápasy v plném nasazení, potom se mi líbila Tamara Tatham. A dobrý zápas zahrála i Katka Bartoňová.

Kdyby vám někdo řekl, zda podobnou akci organizujte znova, šel byste do toho?

Pokud bych se znovu domluvil s těmi kamarády, kteří tenhle turnaj organizovali, tak určitě.